Jaký byl "Víkend s TT" ?

31.5.2006

foto: Keba, Jambo, Ante, Bambinot, Jurka, Ivvo, Michal Baďura

obrázkové galerie

Když jsem se poprvé od Ivana Grni dozvěděl o Tug Towingu (dále jen TT - nepleťte si prosím s oblíbenou velikostí modelové železnice), tak jsem netušil, že jednoho krásného dne tuto zajímavou soutěž pojedu i na domácí vodě. "On ten den až tak krásný zase nebyl, alespoň co se počasí týkalo, ale jinak ano."

Nejdřív něco na úvod

   Neoficiální Klub NAMOLO! se zhruba před rokem pokusil dostat TT do podvědomí lodních modelářů a tuto opravdu zajímavou disciplínu trochu zpopularizovat. Pak přišel nápad uspořádat soutěžní setkání a vlastně od té doby jsme na tom pomalu pracovali. Výběr kempu, zjišťování co vše k tomu je potřeba, vymyslet pravidla a další a další. Mnozí členové Klubu NAMOLO! obětovali svůj volný čas na brigádách, abychom připravili trať a vše potřebné k uspořádání setkání. Velkou pomoc nám nabídli členové KLoM Česílko. Bez nic by setkání asi nemělo tak zdárný průběh. Petr Hlava nám dokonce pomáhal při stavbě trati. Když potkáte takovou prima partu, pak těžko hledáte způsob, jak dostatečně poděkovat.

   Velké pochopení jsme také našli v redakci časopisu RC revue, kde nám pomohli s propagací celé akce a věnovali věcné ceny pro vítěze. Hlavně pan Michal Černý už mě měl asi občas plné zuby . Nebudu to dál rozmazávat a rovnou začneme.

čtvrtek 25.5.2006 od 16:00

   RomanT, Ante a já máme sraz u klubovny v Praze-Braníku. Během jedné půlhodinky jsme úspěšně do dodávky a kombíku nacpali veškeré potřebné vybavení, co jsme měli připraveno a docela úspěšně jsme projeli Prahou na dálnici směr Mladá Boleslav a potom na Jičín. Odtud je to už do Jinolic opravdu jen kousek. Na místě jsme měli už složené molo od Česílků, přesně jak jsme se domluvili. Obhlídli jsme terén a nakonec jsme zvolili trochu jiné místo než původně. Bylo víc chráněné proti větru a předpovědi v tomto směru nebyly příliš optimistické. Na pomoc nám přijel Petr Veselský (Metras) ze Žďáru nad Sázavou.

pátek 26.5.2006 od 9:00

   Po snídani jsme se do toho pustili. Brzy také přijel Petr Hlava z KLoM Česílko. Ještě že tak! Půjčovna loděk nějak nehodlala otevřít a tak ochotně zajel s Antem pro loďku. Mezitím  jsme vyložili auto a začali zápasit s molem.

   Usazovali jsme ho na dvakrát, ale nakonec se přední nohy přestaly bořit do bahnitého dna a to těsně vydrželo až do konce soutěže. Počasí nám docela přálo. Až na ten vítr. Díky pečlivé přípravě jsme neměli vážnější problémy.  Trať se nám podařilo až na drobné odchylky postavit podle původního záměru. Když jsme si zhruba ve dvě odpoledne prohlíželi výsledek svého snažení, byli jsme sice trochu utahaní, ale spokojení.

Pozn.:Ve skutečnosti jsme trasy jezdili trošku jinak, než na pláncích vyznačeno. Vypustili jsme obraty kolem majáku a skal.

	Plánky tras
plán trasy A	plán trasy B	plán trasy C

pátek 26.5.2006 od 15:00

   To už se začali přijíždět první soutěžící a pomalu se rozbíhal trénink. První reakce většiny soutěžících byly, že se v té trati nevyznají, ale byl to opravdu jen první dojem. Smutným hrdinou tohoto dne se stal Metras. Měl připravený remorkér, ale nakonec musel odpoledne odjet do práce. Bylo nám ho opravdu moc líto, protože vlastně jen pracoval a ježdění si prakticky neužil . Tréninkově se jezdilo se až do večera. Úspěšný den jsme zakončili příjemným posezením v hospodě místního kempu.

Monaka a Arturové
	Do Jinolic dorazilo celkem 7 remorkérů tř. Monako I., ale soutěže se účastnily jen čtyři modely. Stehlíkovi si dovezli rovnou tři. Jedno z nich je na obrázku vpravo nahoře. Nex svoje Monako (vlevo dole) dodělával ještě během závodu a Ivvo (vpravo dole) raději jezdil bez horní poloviny nástavby, protože ji ještě neměl hotovou a nechtěl ji ztratit.
	Že se dá velice snadno a přitom pěkně udělat remorkér na TT z notoricky známého Artura předvedli Libor Mráz (Mrazík) a Ante. Mrazík představil variantu s dvoupatrovou nástavbou a Ante "retro" styl.

sobota 27.5.2006 od 8:00

Ráno trochu pršelo, ale k naší úlevě brzo přestalo a prakticky nefoukal žádný vítr . Že by nám to počasí zase vyšlo? Na start pomalu přicházeli všichni stateční, kteří se do této soutěže přihlásili. A taky  přijelo docela dost diváků . Dokonce dva pánové až ze Slovenska! V 9:00 proběhla instruktáž, zápis a mohlo se začít.    Celkem se na startu sešlo sedm týmů tvořených třinácti závodníky. Všechny týmy byly dvoučlenné. Jak je to možné ? RomanT jel ve dvou týmech . Rozhodčí dělal Ante, Dáda a já. Abychom s Antem mohli jako rozhodčí fungovat, tak jsme každé kolo začínali. Uvázali jsme remorkéry a start ! Zhruba po 10 minutách jsme soukali malý vlek do přístavu. Když jsme ohlásili stop, ozval se potlesk, který ocenil naše snažení. Co bylo na divácích báječný, že takto dokázali ocenit všechny jízdy až do skončení celé soutěže! Takovou přátelskou atmosféru jsem hodně dlouho nezažil    Soutěž probíhala v naprosté pohodě i díky tomu, že počasí v rámci možností bylo přívětivé. Pravda, trochu jsme se čvachtali v blátě, ale občas bylo slunečně a vítr se taky držel zpátky. Někomu sice občas fouklo víc, ale taková už je hra. Na břehu všichni pečlivě sledovali, jak kdo projíždí trať a brzy se "mudrovalo",  jak si kdo měl najet atd.    Průběh jednotlivých jízd se zaznamenával graficky, takže průběžné a i konečné pořadí bylo pro všechny překvapením.    Na trati se jely celkem  tři okruhy. První okruh, který se jel v levé části tratě všechny týmy vlekly "malý vlek". Kromě Jardy Jungmana a Petra Lukeše. Za tlačák TR 568 šla zapřáhnout jen vana s pískem. Nikomu to ovšem nevadilo. Druhý okruh se jel v pravé části tratě a zde všechny týmy tahaly nákladní vanu s pískem, která se chovala jinak než malý vlek. Nakonec jsme se rozhodli že odjedeme i třetí jízdy, tzv. marathón, protože počasí bylo opravdu dobré a předpověď na neděli nebyla nic moc. Třetí okruh vlastně spojoval celou trať a všichni opět tahali nákladní vanu s pískem.

Soutěžní týmy Startovní číslo 1. Ante + Keba. Právě skončili první jízdu celé soutěže. Startovní číslo 2. Jarda Jungman + Petr Lukeš Startovní číslo 3. Libor a Luboš Mrázovi (Mrazíci). Měli skoro všechno laděno do modra. Startovní číslo 4. RomanT a Lukáš Stehlík. Startovní číslo 5. RomanT a jeho syn Marek. Druhý rodinný tým. RomanT si opravdu zajezdil. Startovní číslo 6. Jan Červíček a František Čáslavský. Měli parádní a určitě nejsilnější remorkéry. Startovní číslo 7. Ivvo a Nex. Oba měli remorkéry Monako I. Vyloženě papírový tým, ale zdaleka ne nejhorší.

sobota od 17:00

   Bylo zhruba pět hodin odpoledne, když za potlesku diváků skončila poslední jízda. Nikdo neznal výsledky a taky začaly dohady,  jak kdo na tom je. Vyhlášení výsledků jsme určili na devatenáctou hodinu a trať prohlásili za otevřenou. Teď si každý mohl jezdit dle libosti. Většina remorkérů byla jízdami nějak poznamenaná, ale v žádném případě nic vážného, co by znamenalo zkázu lodě.

Fotosekvence a momentky z průběhu soutěže
	Přistávací manévr týmu Jarda Junkman a Petr Lukeš. Kachna (žlutá loď) není ideální pro TT, ale zvládali to dobře.		Sobotní ráno před startem celé soutěže.
	Krásné zajetí do přístavu se povedlo pánům Červíček a Čáslavský. Opravdu stojí za podívání.		Tak už nevím co jsem do RomanaT hustil.
	Při průjezdu kanálem vítr rozhodil taženou vanu a s Antem jsme potom měli toho plný páčky, abychom vůbec projeli.		Diváci, kteří dokázali vytvořit příjemnou atmosféru a potleskem oceňovali každou jízdu
	Tlačák Jardy Jungmana v akci.		Pan Michal Černý z redakce RC revue neodolal a fotil i z hladiny rybníka
	Malý vlek		Večerní ježdění. Tu římskou svíci odpálil ze své lodě Paula Libor Mráz
	Liborovi při škubnutí s lodí sletěla nástavba z Artura. Naštěstí ji dokázal vylovit.
Na závěr ještě Jan Červíček demonstroval jakou tažnou silou disponuje jeho remorkér Abeile Flandre. Hravě utáhl mě a Anteho a potom ještě povozil děti.

sobota 19:00

   Vyhlášení vítězů jsme začal děkovnou řečí ke všem účastníkům této akce. Poděkoval jsme hlavně sponzorům a všem, kteří se na přípravě a zdárném průběhu podíleli. Samotného vyhlašování se ujal Ante a vzal to od místa posledního k prvnímu. Pořadí samozřejmě uvedu, ale myslím si, že to byla vedlejší záležitost. To jak se k sobě soutěžící chovali bylo víc než pouhé fair-play . Půjčování baterií, nabíječek, regulátorů a dokonce i lodí..."hlavně, aby to mohl tým který měl problémy odjet ! Přeci je nenecháme  "vybouchnout!" Ne že by na jiných soutěžích nebyli lidé Vám ochotni pomoci, ale tady ta hrstka startujících při sobě držela snad ještě víc.

   S rozdáním cen začalo pršet a tak jsme se schovali tam kde čepovali pivko a nakonec všichni trochu unavení šli spát.

neděle 28.5.2006 8:00

   Prší, prší a prší. Zhruba za hodinku déšť ustal. Pustili jsme se do úklidu tratě. Ten byl sice rychlejší než stavba, ale řekl bych že i náročnější. Obzvláště vytažení mola z vody byla docela "sranda". Molo se zabořilo do bahna a nešlo vytáhnout. Nakonec jsme všechno zase naložili a mohli odjet k domovů. V Praze jsme ještě vyložili věci do klubovny a pak už definitivně domů.

Postřehy

   Během celé akce se ukázalo několik "nedomyšleností". Např. vlek po skončení jízdy musel tým ještě přetáhnout do místa startu, což průběh trochu zdržovalo. Mnohem lepší by bylo přístav navrhnout tak, aby vlek snadno přetáhl rozhodčí.

   Asi na dvou místech tratě se ukázalo, že tam není příliš mnoho místa. Dlouhé sestavy si musely hodně najíždět, což zbytečně vyčerpávalo jejich zdroje.

   Drobné změny doznají asi i pravidla, kdy bude zaveden časový limit pro uvázání remorkérů k vlekům.

   Modely remorkérů se vyplatí udělat bez zbytečných okras a nebo musí být bytelné. Lano mnohé smete, něco oboucháte o vlek a zbytek si urvete sami . To ovšem neznamená, že by neměl vypadat jako remorkér

Poděkování

Nejdříve se sluší poděkovat sponzorům, kteří věnovali ceny pro vítěze a účastníky celé soutěže.

	Redakce věnovala pohár pro vítězné družstvo, roční a půlroční předplatné a pomáhala s propagací celé akce.
	Firma DSys věnovala tři regulátory MD10DCR (S)
	Modely Stanislav Švec, zprostředkování, oprav modelů a hraček, věnovala pět mikroserv
	Firma Microrisc s.r.o. věnovala nabíječku akumulátorových článků
	Keramickému kroužku ZŠ Na Chodovci, kde vyrobily originální keramocké pamětní placičky a medaile.
	KLoM Česílko za maximální, nejen materiální výpomoc.

Dále musím poděkovat

• Mrazíkovi, který udělal malý a velký vlek.

• RomanoviT, že zajistil odvoz všeho toho harampádí tam i zpět.

• Antemu, za spoustu dobrých nápadů.

• Všem kteří v Praze přišli na brigády, své manželce Monice, která vytvářela, tiskla a laminovala, různé ceduličky a tabulky a domlouvala všechno co jsem nestíhal.

Zkrátka i tato malá akce si vyžádala spolupráci a nadšení mnoha lidí. Pokud jsem někoho zapomněl moc se mu omlouvám, ale opravdu si nepamatuji všechno.

Závěr

   Pokud někdo z Vás na akci byl, tak zkuste do diskuse pod článkem napsat co se Vám líbilo a co ne, nebo svoje zážitky. Jsou to cenné postřehy, které se budou hodit.

   Co dodat ? Nevím... Mě se to líbilo a hlavně bavilo. Pokusit se dopravit velkou loď vlastním remorkérem z místa A do místa B je úplně o něčem jiném, než si to bezstarostně plout trojúhelníkovým kursem. Musíte se s parťákem domlouvat, během plavby přemýšlet a hodně se soustředit. Každý neuvážený zásah do řízení se Vám vrátí. S napětím sledujete, zda to váš remorkér urve a tu vanu brankou protlačíte bez dotyku a když jo, tak máte co dělat abyste se vyhnuli sami. Pak náklad dostrkáte k přístavu a tak proklínáte málo místa, protože jste se zamotali a nemůžete manévrovat jak byste zrovna chtěli. Co tedy dodat ? Byla to zábava, bylo to fajn !

Pozor - obrázkové galerie byly k dispozici jen do 30.6.2006

Originály a video budou na CD, které připravujeme.

Keba