HMS Belfast - pohled zevnitř

15.11.2006

   V půlce listopadu se nám naskytla příležitost na pár dní navštívit Londýn. Moc jsme se tam těšili a já, jako fanda vojenských lodí snad nejvíc na HMS Belfast, který kotví na pravém břehu Temže kousek od Tower Bridge. Prostě tuhle příležitost jsem si nemohl nechat ujít.

   HMS Belfast je impozantní loď a to i přesto, že se jedná o lehký křižník. Na vodu byl spuštěn v roce 1938 a do služby uveden o rok později. Jeho délka činí něco přes 180m a na své palubě má 12 děl ráže 152mm umístěných ve čtyřech trojhlavňových věžích a 22 děl záře 20mm. Celkový výtlak v plné zbroji byl něco kolem 14 tisíc tun. Posádku činilo 750 až 850 mužů. Nebudu Vás dál unavovat čísly. Na internetu toho o Belfastu najdete opravdu hodně včetně zajímavé historie lodě. Ukázat z této lodi něco překvapujícího a zajímavého je obtížné a tak mě napadlo, že Vám tuto loď představím trochu jinak - zevnitř.

   Možná ten pocit znáte. Když se někam a nebo na něco těšíte, tak jste v dobré náladě, nezvykle svěží a máte tendenci ty ostatní tak trochu popohánět abyste nepromarnili ani minutu. Musím říct, že těch minut na Tower Bridge, který jsme při cestě k Belfastu přecházeli jsme ztratili víc než hodně. Nejde jinak, protože tento legendární most je naprosto úžasnej! A právě z tohoto mostu je už HMS Belfast dobře vidět. Cestou po nábřeží mě na chvilku zachvátila drobná panika, že by mohli mít zavřeno, ale samozřejmě že neměli.

Pohled na HMS Belfast z legendárního Tower Bridge.	Ještě jednou, ale přes teleobjektiv. Jak jste si jistě všimli, hlavní stožár byl v opravě.

   Vstupenky se prodávají v malém, ale moderním krytém stánku, který také slouží jako obchod, kde si můžete koupit různé upomínkové předměty včetně plastikových stavebnic, klasická past na turisty Vstupné nemá cenu přepočítávat - osm a půl libry. Dál nad tím raději nešpekulujte .

Vstupenka na HMS belfast

   Po dlouhém můstku se dostanete na záď, kde vaši vstupenku zkontrolují a uvítají Vás pracovníci muzea oblečení v důstojnických uniformách. Zde je také hned první místo k pořízení památeční fotografie - lodní zvon. K prohlídce lodi si můžete vyžádat průvodce a nebo dostanete elektronického. Obejdete se však i bez něj. U každého místa jsou vysvětlující tabule a často i obrazovky, které promítají dobové záběry a nebo instruktážní filmy.

   Na prohlídku bych Vám vřele doporučil si vyhradit celý den a být v dobré fyzické kondici. V tomto směru obdivuhodný výkon podala moje manželka, která i přes svoji zdravotní indispozici, vydržela přes tři a půl hodiny prolézat lodí nahoru a dolů. Na každé palubě (kromě té nejspodnější) je několik poklopů, které vás přímo magicky přitahují abyste nahlédli a vzápětí do nich vlezli a po strmém schodišti nebo spíš žebříku se spustili do útrob lodě. Tak se poměrně rychle dostanete do strojovny. Původně jsem očekával jakousi rozlehlou "katedrálu" a první dojem, tak trochu zklamáním. Žádné rozlehlé prostory se nekonaly. Naopak vše je stísněné, místa zoufale málo a skotačíte po visutých lávkách a neustále dáváte pozor abyste o něco nezavadili a nebo se nepraštili. Pocit zklamání rychle vystřídal úžas. Ony ty prostory byly opravdu rozsáhlé, ale doslova a do písmene přecpané kotli, různými motory, měřící technikou a hlavně potrubím. Různých budíků nejrůznějších průměrů tam bylo nepočítaně! Sice jsem věděl prd k čemu jsou, ale byly nádherný - přímo magický! Samozřejmě, že jim vévodily čtyři lodní telegrafy s ukazateli otáček lodních šroubů. Některé stroje jsou udělány v řezu, takže můžete nahlédnout do kotle typu Yarrow nebo do turbíny či převodovky.

Jeden z mnoha panelů s "budíky", které se nalézají ve strojovně.	Převodovka v trochu jiném měřítku než ji známe z našich modelů. To větší kolo mělo určitě víc jak 1,5m v průměru
Skoro hádanka, ale určitě jste poznali, že se jedná o pohled do pravé dolní části jedno z kotlů typu Yarrow. V kotlích se topilo naftou.	Pohled na hlavní lávku u kotlů.

   Ze strojovny jsme se pomalu začali škrábat na horní paluby. Tak postupně projdete prádelnou, dílnou, kuchyní, důstojnickým barem, ošetřovnou...zde na nás udělal velký dojem dentista a lůžkové oddělení s operačním sálem. Každá místnost je doplněna opravdu realistickými figurínami a realistickou zvukovou kulisou. Ale co víc i charakteristickým a naprosto věrohodným pachem. Návštěva ubikací mužstva a arestu je pak opravdu zajímavým zážitkem po všech stránkách.

Dílna byla vybavena vším možným, frézky, soustruhy, vrtačky. Bylo vidět, že na moři museli spoléhat jen sami na sebe	V lodní prádelně kromě praček nechyběly ani mandly. Důstojníci museli být jako ze škatulky.
Hlavní paluba - interiéry	Hlavní paluba - exteriéry

   Velký dojem na nás udělalo skladiště střeleckých granátů odkud je vidět výtah, který dopravoval granáty do dělových věží. Taková "katedrála strachu". Jen těžko si lze představit, co se  zde během střelby odehrávalo.

Skladiště munice pod jednou z dělových věží na přídi.	Závěr hlavně ráže 152mm. Ty hnědé válce vlevo jsou prachové náplně,

   Samozřejmě jakýmsi zlatým hřebem je kapitánský můstek a hlavní řídící stanoviště. Zde zvuková kulisa představovala atmosféru, která na můstku vládla v okamžiku, kdy byl potopen německý křižník Scharnhorst. Pohled z kapitánského můstku směrem k přídi přes dělové věže je opravdu impozantní a pomalu začínáte chápat, proč kapitáni válečných lodí na svoje plavidla byli tak pyšní.

Stanoviště velitele obsluhy dělové věže.	Stanoviště řízení palby. Poměrně stísněný kamrlík, ale s výborným výhledem.
Hlavní velitelské stanoviště. Odtud se velelo celé lodi. Ten pult vpravo byl jakýsi počítač pro řízení palby.	Pohled z můstku
Panoramatický snímek můstku. Myslím si, že to stojí za to a tak jsem jej nechal v plném rozlišení.

   K dělovým věžím napíšu jen jedno. Nechápu, jak tam někdo mohl při střelbě existovat. Podle mě museli všichni skončit na ušním .

   Postupně jsme prolezli nepočítaně mnoho průlezů až jsme se zase ocitli na otevřené palubě a loď si taky prohlídli z venčí, kde je toho k vidění taky víc než dost. Taková loď byla opravdu plovoucím městečkem. Byli jsme již tak trochu unavení a tak jsme si dopřáli kafe v jídelně pro mužstvo, kde si bylo možno zakoupit něco dobrého k jídlu i pití a poté jsme se pomalu vydali na zpáteční cestu k zádi. Po třech a půl hodinách jsme loď opustili. Sice neradi, protože jsme vlastně prolezli stěží polovinu lodě, ale i tak to opravdu stálo za to! Teď už možná chápete proč jsem Vám v úvodu článku doporučoval návštěvu Belfastu pojmout jako celodenní výlet v dobré fyzické kondici

   K lodi a mostu jsme se ještě vrátili večer a ten pohled stál opravdu za to, stejně jako celá prohlídka!

Nasvícený Belfast s Tower Bridge na pozadí.

 Keba