Původní můj příspěvek co sem dal Keba, nebyl určeno pro MoNaKo. Proto to napíši znovu, trochu jinak a hned zareaguji na pár připomínek. Návštěva TT v Protivanově byla kratičká, ale stála za to. Abych ji mohl absolvovat, musel jsem si vzít na „výlet“ do auta dvě vnučky a pak jsem mohl vyrazit coby divák na závěr „Víkendu s TT“ organizovaným klubem NAMOLO. Soutěž v tažení a tlačení remorkéry se odehrávala v pěkném prostředí kempu Protivanov u Prostějova. Podrobně to již vylíčil Keba Nex, takže k věci.
Já jen pár postřehů okem diváka. A prosím, neberte to nikdo osobně. Sešla se tam parta nadšenců, kteří se zatím naštěstí nedělí na soutěžící jezdiče a pracující organizátory. Když bylo potřeba, pomáhali všichni. Zvláštní uznání určitě zaslouží ten co tři dny trávil v neoprénu (nebo co to bylo) a neúnavně rozmotával vlečná nebo tažná lana zapletená do šroubů remorkérů. Opravdu, bez Pavla Šťastného by to tentokrát patrně nešlo. Organizace vůbec byla na vysoké úrovni, neviděl jsem nikoho reptat, protestovat, hádat se atd. Prostě pohoda. Další poděkování jak organizátorům, tak zúčastněným.
K lodím
Zdá se, že u nás vývoj směřuje k účelovým modelům vycházejícím z nějaké skutečné
předlohy, ale doplněné prvky, které mají zajistit maximální ovladatelnost a
samozřejmě extrémní výkon. Do modelů o délce kolem 700 mm jsou montovány motory
řady 600, vrtule jsou v Kortyho dýznách a v přídi je tzv. příčný pohon. Občas se
objeví i naviják tažného lana. To vše bez ohledu na to, jestli to odpovídá
předloze nebo ne. Většina ale například úplně ignoruje existenci ochranných
oblouků vzadu nad palubou remorkéru a jiné prvky, které na skutečné lodi nejsou
na ozdobu, ale aby zajistily bezpečnou práci. Pak ovšem první pohyb vlečného
lana jim omete polovinu detailů v této části modelu, pokud tam nějaké mají.
Podle mého maketářského oka na škodu věci. Taky se stavbou a povrchovou úpravou
modelů by si někteří mohli dát víc práce. Například tažný hák je ve skutečnosti
pohyblivý ve všech rovinách a směrech. A samozřejmě odpružený.
Trať.
Když jsem poprvé uviděl tu spoustu bójí byl jsem docela zmaten. Až namalovaný
plánek kurzu, který každý měl k dispozici mne trochu uvedl do reality a
vysvětlil jak se jezdí. Podle mého názoru by ale neuškodilo dát trati trochu
více prostoru. Na skutečné vodě zas tak málo místa není. Ani v přístavech. Jinak
ale maják, zřícenina hradu a pár skalisek na hladině působí realisticky.
Jízda
Na většině začínajících byla patrná nevyježděnost a nadšení pro
věc, které je často strhlo k chybám za které ovšem platili trestnými body.
Naopak staří mazáci předváděli klidnou a většinou promyšlenou jízdu soulodí.
Jejich napětí a zápalu jste si všimli až při bližším pohledu do jejich
ošlehaných tváří. (viz. foto KEBY) To co občas bylo k vidění, byl spíše souboj
se živly o holé přežití. Mnohým by určitě pomohlo třeba se v televizi podívat na
nějaký dokument z přístavu.
Vždyť se snaží co nejvěrněji napodobit
realitu. Aspoň se domnívám. Nárazy přídí remorkéru bez ochranných prostředků do
boku vlečené lodi by jistě znamenaly její potopení, nebo minimálně nějakou dobu
v loděnici strávenou opravou jak remorkéru, tak vlečené lodi. A prudké škubnutí
lanem by většinou znamenalo jeho přetržení, případně i vysklenou kormidelnu. Ale
vlastně je to jen hra, tak co.
Pánové, závěrem jen toto. Ať se Vám všem daří a i
nadále ke svému koníčku přistupujete se stejným zápalem jako doposud.
Nenechte si do toho kecat a ono to časem přijde samo. Třeba ta maketovost.
Doplnění
Přestože jsem hned na úvod původně uveřejněného článečku napsal tyto dvě věty:
„Já jen pár postřehů okem diváka. A prosím, neberte to nikdo osobně“,
ozvalo se pár modelářů kterým patrně leží v žaludku má snaha udržet lodní
modelařinu na nějaké úrovni. Lidí kteří se chronicky vymlouvají na to, že na
pořádnou práci nemají ruce a stejně to dělají jen pro své potěšení, je v tomto
státě víc než dost. A jsem přesvědčen, že není potřeba jejich řady rozšiřovat.
Také se mi zdá divný ten, který je nadšen z toho, že jeho výtvor je horší než
kolegův. Ať je to model, nebo postavený dům. A určitě si netroufnou otestovat
stejný přístup v zaměstnání.
A úplně na závěr - maketářů neubývá, pouze občas si pro některého přijde Smrť a pak chvilku trvá, než se uvolněné místo na špici zaplní. Tak už to na světě chodí.
Obrázková galerie |
Ivan Grňa (Ivankap)
