Loděnice Monako - Monako I. po dvou letech

Již dva roky uběhly od návrhu a realizce jednoduchého modelu remorkéru Monako I. Za tu dobu se našlo několik „statečných“, kteří si ho postavili. Prototyp je doposud v aktivní službě a rozhodně nezahálí a jak to vypadá ani zahálet nebude. Účastnil se mnoha setkání lodních modelářů i dvou soutěží v Tug Towingu, které proběhly loni a letos se už chystá do Mostu. Proto jsem se rozhodl podělit se o některé zkušenosti z provozu modelu a drobná vylepšení.

Co je největší slabina modelu ?
Nebudeme si nic nalhávat, je to povrchová úprava trupu. Po dvou sezónách provozu se v laku udělaly malé praskliny a v některých místech se objevil malý průsak. To je dobře viditelné z vnitří strany trupu. Nechal jsem tedy trup vyschnout a povrchový nátěr třemi vrstvami laku opravil. Ale je jen otázka času, kdy zase bude potřeba nátěr opět opravit.
Jak tomu předejít ?
Celkem jednoduše, stačí trup olaminovat jednou vrstvou skelné tkaniny. Nejlépe už při stavbě modelu. To se ovšem projeví zvýšenou hmotností a tím i zvýšeným ponorem. Proto bych těm, co uvažují o stavbě modelu, doporučil udělat žebra vyšší cca 5-10mm. Nebo model o pár centimetrů protáhnout. Tím se zvýší výtlak modelu a ponor se opět dostane do normálu.

Nástavby
Ikdyž jsou také z papíru, nikterak netrpí, nekroutí se ani nic podobného. Lak kupodivu také nepraská. Drobným nedostatkem se ukázal možný posun přední nástavby v horizontální směru. Při Tug Towingu se při „méně citlivých manévrech“ sama setrvačností posunula. Pád do vody naštěstí taky nikdy nenastal. Nelíbilo se mi to a tak jsem na límec kolem vstupního otvoru v palubě z vnitřní strany nalepil dvě zarážky, které nástavbu již spolehlivě drží na místě. Úprava je to jednoduchá a rychlá.
Propojení nástaveb pomocí dvou Modela konektorů umístěných v trupu na sloupku se plně osvědčilo. Manipulace s nimi je „bezbolestná“. Na límec vstupního otvoru do trupu jsem ještě přidělal i tlačítkový vypínač. Je to podstatně lepší řešení, než spojování či rozpojování konektorů od akumulátoru.

Pohon a nautické vlastnosti
Prototyp je poháněn jedním šroubem Modela se třemi lopatkami o průměru 30mm. Motor je SPEED 400 7,2V s lodní hřídelí spojený napřímo (příruba). Tato kombinace nemá problém a model může být napájen NiCD šestičlánkem nebo 6V Pb gelovým akumulátorem. V Admiral Shopu navrhli a vyrábí převodovku pro tento model, která výkon jednoho motoru řady SPEED 400 rozvádí na dva lodní hřídele (jsou součást převodovky). Převodový poměr je 3:1. Při použití převodovky je potřeba počítat s trochu vyšší hmotností modelu a trochu také hlučností. Ta se dá ale snížit. Pokud použijete tuto převodovku, zvýší se tažná síla modelu.
Při ostrém obratu (plná výchylka kormidla) se model nakloní, ale stabilita je dobrá. Model ustojí i boční náklon, kdy voda už zaplavuje palubu.
Manévrovací schopnosti můžete zlešit použitím otočné dýzy místo klasického kormidla. Konstrukce je potom ale o trochu náročnější.
Při vlečení za hák má záď u verze s jedním šroubem, tendenci trochu „tancovat“ a je potřeba často korigovat směr plavby pomocí kormidla. U verze se dvěma šrouby je tento „nešvar“ menší.

Vylepšení pro Tug Towing
Jak už jsem zmiňoval, prototyp Monaka I. se několikrát účastnil Tug Towingu. Ukázalo se, že jediným problémem při této disciplíne, jsou postraní úvazníky na přídi, které výškově přesahjí horní okraj bortu. Vlačné lano se o ně rádo zachytávalo. Jsou asi tři řešení:

• úvazníky na přídi neinstalovat
• zakrátit je na nebo pod horní okraj bortu
• udělat na úvazníky svodidla

	Já jsem udělal svodidla. Stačilo z kousku drátu vytvarovat svodidlo (viz. obrázek) a přilepit na úvazníky. Důležité je, aby konec svodila zasahoval až pod horní okraj bortu. Funguje to spolehlivě. Možností jak svodidla vyřešit je samozřejmě více.
	Vyplatilo se vlačné lano vybavit dvěma korkovými plováky (zátky od šampusu). Spolehlivě zabrání potopení vlečného lana a tím sníží riziko, že se lano zamotá do lodního šroubu. Pro lepší viditelnost jsem je polepil červenou a bílou lepící páskou.
	Protože při soutěži pro uvázání remorkéru k vleku platí časový limit, je dobré na jeden konec lana udělat pevnou smyčku, která se snadno zahákne za vlečný hák.
	Na druhý konec potom dát karabinku, kterou snadno a rychle zaháknete za úvazník na vleku.
	Na přídi má Monako I. hlavní úvazníkový kůl. Ten byl při vlečení hodně namáhaný. Proto jsem jen pomocí plechového proužku vyztužil tak, aby se opíral o bort.

Tak to bylo pár rad pro ty, co si Monako I. postavili a nebo o stavbě modelu uvažují. Pokud se někdo pro stavbu ještě rozhodne, bude určitě potřebovat návod.

Obrázková galerie

Keba