Jak jsem viděl Ameriku - počtvrté

Soused Fred nám řekl o muzeu pod širým nebem v Brooks. Vyrazili jsme se Sheldonem bez zbytečného otálení. Švagr mi chtěl ukázat, že je dobrý hostitel a že má k podivné technice, která mně posledních asi patnáct let „bere“, vřelý vztah též. Vyrazili jsme po okreskách směr Interstate č.  5, čili dálnici z L.A. do Seattlu. Pokud by se tam někdo dostal, je to exit 263 a jste tam. Obrovská louka a pár budov, spíše stodoly a nějaké přístřešky na ty jejich nádherné stroje.

Celé se to jmenuje Antigue Powerland Museum a na ploše jako malé letiště je vše, čím se opracovávala země, klády, železo, pumpovalo, tahalo. Mají tam pár vagonů, malé lokomotivy, parní, motorové, elektrické, pár autobusů, aut, traktorů, hasičskou techniku, originální kovárnu z počátku minulého století, prodejny jaké existovaly ve dvacátých letech. Vše je v létě plně funkční, obsazeno prodávajícími, dobrovolníky, kteří představují lidi z té doby, všichni se dobře baví a ještě to asi na sebe trochu vydělává.

Je tam hromada zdrojů energie pro farmy - různé typy jednoválcových strojků s malými kotlíky - od půl koně po tři HP na kolech, nosítkách, či trakařích. Ale některé objekty byly zavřené. Naštěstí měly okna, takže jsem obdivoval historická auta a traktory, ale už naftové nebo benzinové. Měli tam expozici Caterpillaru. od historických strojů po moderní a obří nakladače venku, muzeum zřejmě traktorové firmy John Deere. Tohle se jmenuje „dvouválcový klub“ a asi je to opravdu populární. Hodně lidí na venkově má tuhle značku prostě rádo. Někteří mají svoje traktůrky doma a sem je vozí v létě, aby se pochlubili.

Prošli jsme si stodolu, vedle které byl komín od velkého válcového kotle. Tímhle pohánějí parní pilu a tady v létě řežou klády na prkna a trámky. Kdysi jsem jako dítě chodil s dědou „mlátit“ - já chodil pro pivo a chlapi obsluhovali parní lokomobilu, co zkrouceným plochým řemenem poháněla mlátičku. na té stálo pár ženských a strkaly do toho řvoucího stroje snopy, co jim tam podávali další mužští vidlemi nahoru. Moc jsem si užil, ale pamatuji se hlavně na ten překroucený plochý řemen, který kupodivu nespadl z řemenice mlátičky ani té lokomobily.

Bohužel jsme přijeli koncem listopadu, kdy je muzeum zavřené, nicméně Sheldon nabrousil svůj ostrovtip a slovník bývalého prodejce voňavek, později elektroniky, nakonec mistra v továrně na elektronické součástky, kde šéfoval značnému množství mexických, polských a ruských přistěhovalců, čímž bylo prakticky vyhráno. Jenom si vzpomínám, jak dcera odlétala v roce 2000 do San Francisca na půlroční stáž na univerzitu a na letišti jsme s ní čekali, než odbaví letecký speciál mladých ruských emigrantů - rance s peřinami a šatstvem a vše směr Oregon. Dnes, po devíti letech už jsou z nich Američani.

Ale dále. Alespoň jsme si prošli plochu, nakoukli do asi tří stodol, a nakonec nám pán, který sekal trávu, nebo se spíš vozil na traktorové sekačce, otevřel další stodolu, co byla uzavřená obrovským visacím zámkem, a my jsme „čuměli“. Uvnitř se nalézal výkvět všeho, co se pohybovalo pomocí tlaku páry na píst. Podívejte se na obrázky té ocelové a litinové krásy. Americké stroje jsou trochu jiné než ty, co byly kdysi běžně v Evropě a někde i nyní k vidění. Zdají se mi delší, mají podivná kola z tyčí místo solidních loukotí, téměř bez výjimky mají přední nápravu s kulovým čepem. Jak jednoduché, předek kopíruje terén a bylo to opravdu domyšlené. Jeden lokotraktor měl dokonce i přední náhon. Na obrázku je vidět opravdový řetěz, řekl bych kotevní řetěz od malé lodě, samozřejmě od šmíru, a čtyřkolka byla na světě. Vesnický kovář asi dokázal tuhle věc opravovat bez specielních nástrojů.

Fotil jsem jako divý a pán, když viděl, jak se snahou potím, otevřel ještě další stodolu, ve které byly modely zemědělské techniky, vozů, sekaček, samovazů, a hlavně parních traktorů - lokotraktorů všech velikostí. Nafotil jsem si, co se dalo, protože doma mám už asi dva roky takový pokus o jednoválcový lokotraktor, co by mně uvezl, nebo alespoň naše prcky. Dva vnoučci zatím netuší, co je čeká, ale pořád mně víc baví ty lodičky na páru, snad trochu později.

Zcela znaveni oblézáním všeho jsme nakonec nasedli do auta a  můj milý švagr, spokojen tím, že mně konečně předhodil něco zajímavého, vyzvídal, jestli jsem pár věcí pochopil a jak se mi to líbilo, protože on se divil všemu. Přeci jen prodavač má k technice trochu dál než elektrikář, co ho baví vlastní výrobky, které se pohybují vlastní silou. Ale odjížděli jsme z Brooks docela spokojeni.

Než jsem odjel, přišlo mi tričko s nádherným barevným obrázkem parního traktoru CASE na zádech jako dárek od mého švagra. Po návratu si našel na internetu zásilkovou kancelář a objednal. Snad mi ještě poslal kalendář strojů, ale vánoční pošta se bohužel někde ztratila. Škoda. Mohu všem doporučit - určitě budou i na internetu.

Obrázková galerie

Pro MoNaKo Jiří Voráček