Tradiční setkání českých parníkářů, které se koná vždy v polovině dubna, vyšlo letos na poměrně teplou sobotu 18. dubna. Setkání předcházelo opět několik komunikačních telefonátů a e-mailů, ve kterých jsme se s kamarády domluvili, že bychom letošní ročník mohli zatraktivnit společným startem všech účastníků a vytyčenou trať okolo tří bójek neprojet pouze jednou na čas, ale kroužit okolo nich půl hodiny.
Po desáté jsme se začali sjíždět a vyndavat z beden modely. Na grilu hostitele Petra Stejskala se už opékaly klobásky a k zapití byl připraven zrzavý mok. Z největší dálky přijel Pepa Darvaš se svým parníkem Black Dog a rozestavěnou S.M.S. Victoria Luise. Nechyběl Tomáš Kočí se svojí Cervií a služebním člunem z Renownu. Jirka Voráček přivezl s sebou dvě nové lodě - obří člun poháněný tříválcovým strojem a rychlostní člun postavený na trupu zvětšeného Seekadetta od Pepy Darvaše. Nový účastník Vladimír Šrámek přijel s krásným parníkem Elisabeth, jehož trup je zřejmě Paolo M opět z Pepovy dílny. Petr Stejskal přivezl model ruského křižníku Dvanáct Apoštolů, poháněný dvojicí parních strojků od Pavla Jakoubka. Nebyl sice ještě zcela hotov, ale i tak vypadal na hladině velmi majestátně a působivě.
Při zkušebních plavbách bylo zřejmé, že k favoritům bude určitě patřit parník Elisabeth, který díky šoupátkovému dvouválci se Stephensonovým rozvodem, postaveným podle plánku pana Jirouška, předváděl velice svižnou a spolehlivou jízdu. Byl určitě rychlejší než můj Seekadett, pravděpodobně i díky vyššímu pracovnímu tlaku. Ještě rychlejší se však tentokrát jevil i rychlostní člun Jirky Voráčka a navíc byl ještě ve hře Renown a Black Dog.
|
Fotografie
|
|
Pocházejí z videsnímků, takže je jejich kvalita mizerná. Doporučuji přejít rovnou k videosnímkům, kde v pohybu nedostatky zaniknou.
|
Seekadett se okamžitě ze třetí, nebo čtvrté pozice prodral do čela, pronásledovaný kouřícím pelotonem. Byla to vskutku úchvatná podívaná, která strhla ke
skandování především přihlížející dámy. Seekadett první, Elisabeth v těsném závěsu druhá, následovaná Black Dogem a Dvanácti Apoštoly, s mírným odstupem pak rychle dohánějící ztrátu parník Jirky Voráčka. Dlužno dodat, že Seekadett si držel náskok na první pozici jen díky přesnějšímu najíždění na branky, kdy si zbytečně nenajížděl a ani se nemusel vracet kvůli jejímu minutí. Prakticky ve stejném pořadí jsme jezdili až do poloviny třetího kola, kdy
u nejvzdálenější branky do sebe narazili na první pozici dosud jedoucí Seekadett a druhá Elisabeth. Bohužel má subtilní loď o výtlaku necelých čtyř kilogramů se pod vahou soupeře položila na bok a nabrala vodu. Chvíli to vypadalo, že už půjde pod vodu, ale pak se jako zázrakem opět otočila kýlem dolů a zůstala na hladině, byť z ní byla vidět jen kajuta, komín a stožáry. Oheň samozřejmě okamžitě uhasil hořák a ochladil kotel, takže byla bez páry odkázaná na rychlou záchranu. K té jí
přispěchal nezištný Tomáš Kočí ve své pidiloďce na elektropohon, která mu slouží k rozmisťování bójek. Asi v poslední chvíli Seekadett zachytil a přivlekl ke břehu. Tento dramatický okamžik prakticky rozhodl o vítězi závodu. Tomáš přerušil opravu RC u Renownu a obětavě se jal zachraňovat. Taktéž Jirka Voráček přerušil jízdu, aby celou akci koordinoval. Nešťastný Vláďa Šrámek za neustálého omlouvání závod z pocitu viny přerušil též a vzhledem k tomu, že Petrovi Stejskalovi došla v Apoštolech pára,
stal se vítězem letošního ročníku Pepa Darvaš se svým Black Dogem, který vydržel na trati nejdéle.
Přípravy ke startu probíhaly hekticky a v mírné nervozitě. V půl jedné jsem odtroubil posledních patnáct minut, ale to již bylo z většiny doků slyšet hučící hořáky a syčící páru. I já už jsem měl natlakováno a měnil jsem zamrzlou plynovou kartuši za novou. Kameru jsem rychle předal Olince, popadl loď a běžel ke břehu, kde už čekal Jirka, který jediný měl vysoké gumáky a všem soupeřům ochotně kladl jeden parník za druhým na hladinu. Sám na tuto dobročinnost doplatil, neboť pravděpodobně zapomněl v zápalu boje dolít do kotle vodu, a tak start nestihl. Stejně jako Tomáš, který měl pro změnu problémy s přijímačem, který zřejmě odmítal spárování s 2,4 GHz vysílačem. Nedalo se však již čekat, neboť pojišťovací ventily ostatních už začaly u startovací bóje nadskakovat, a tak opět mojí trumpetkou zavěšenou na krku muselo být odstartováno!
|
Ohlédnutí
|
|
Letos zvítězil Pepa Darvaš, který publikoval vlastní reportáž.
O tom, jak tomu bylo o rok dříve, se mužete dozvědět v reportáži z Vyžlovky 2008.
|
Seekadett se okamžitě ze třetí, nebo čtvrté pozice prodral do čela, pronásledovaný kouřícím pelotonem. Byla to vskutku úchvatná podívaná, která strhla ke
skandování především přihlížející dámy. Seekadett první, Elisabeth v těsném závěsu druhá, následovaná Black Dogem a Dvanácti Apoštoly, s mírným odstupem pak rychle dohánějící ztrátu parník Jirky Voráčka. Dlužno dodat, že Seekadett si držel náskok na první pozici jen díky přesnějšímu najíždění na branky, kdy si zbytečně nenajížděl a ani se nemusel vracet kvůli jejímu minutí. Prakticky ve stejném pořadí jsme jezdili až do poloviny třetího kola, kdy
u nejvzdálenější branky do sebe narazili na první pozici dosud jedoucí Seekadett a druhá Elisabeth. Bohužel má subtilní loď o výtlaku necelých čtyř kilogramů se pod vahou soupeře položila na bok a nabrala vodu. Chvíli to vypadalo, že už půjde pod vodu, ale pak se jako zázrakem opět otočila kýlem dolů a zůstala na hladině, byť z ní byla vidět jen kajuta, komín a stožáry. Oheň samozřejmě okamžitě uhasil hořák a ochladil kotel, takže byla bez páry odkázaná na rychlou záchranu. K té jí
přispěchal nezištný Tomáš Kočí ve své pidiloďce na elektropohon, která mu slouží k rozmisťování bójek. Asi v poslední chvíli Seekadett zachytil a přivlekl ke břehu. Tento dramatický okamžik prakticky rozhodl o vítězi závodu. Tomáš přerušil opravu RC u Renownu a obětavě se jal zachraňovat. Taktéž Jirka Voráček přerušil jízdu, aby celou akci koordinoval. Nešťastný Vláďa Šrámek za neustálého omlouvání závod z pocitu viny přerušil též a vzhledem k tomu, že Petrovi Stejskalovi došla v Apoštolech pára,
stal se vítězem letošního ročníku Pepa Darvaš se svým Black Dogem, který vydržel na trati nejdéle.
I když jsem málem přišel o svůj památečný model, se kterým jsem v Petrohradě získal titul mistra světa, musím říct, že to stálo za to! Nádherný, napínavý a dramatický závod
Potopení Seakadetta zabránil obětavý Tomáš Kočí a já můžu jít vysoušet.
Tak taková byla letošní Vyžlovka, která se již stává legendou. Další z krásných setkání s kamarády parníkáři. Ať žije Vyžlovka 2010
Ivan Hořejší
Zaregistrujte se
Jak napsat článek?
Napište nám
