Postavte si plachetnici Footy Woody!

Protože ne každému se chce bojovat s formami, laminátem, 3D tiskem, a zvláště stavitelé klasiky a historiků si potrpí na konstrukce z balsy, vylovil jsem ve skladišti na HDD svého počítadla jednu z Footyn, pojmenovanou Woody (Dřevák), která je, až na takeláž (oplachtění) téměř výhradně z balsy. Sezona 2021 snad nějaká bude, i když s omezeními, no ale přece nevyhynem!

S Footy se dá samozřejmě jezdit i sólo, ale není to úplně ono, na závodech se člověk přece jen dokope jet, jak to jde nejlíp, navíc, jak je v malém i velkém jachtingu zvykem, dobrá trať bývá postavena tak, že na nejvyšší bóji to skoro nefouká a tak je to někdy doslova boj o metry.

Vzhledem k celkem striktně daným rozměrům třídy (délka 1 stopa, šířka půl stopy, viz pravidla např. na webu Moravský pohár Footy, kde je i spojení na registr třídy) a neúprosnému pravidlu pro max. dosažitelnou rychlost plavby ve výtlačném režimu bude délka co možná maximální, průřez co nejmenší, povrch co nejhladší a plachta co největší, případně několik podle síly větru (až na výjimky to při závodech fouká mizerně, tzv. flauta, vyplatí se tedy začít co největší plachtou). Max. plocha plachty, omezená pravidly, dává dost širokou možnost k experimentování. Vyplatí se také úzkostlivě hlídat hmotnost, nejtěžší na plachetnici by měl být balast dole na ploutvi. Ostatně, Footy je tzv. konstruktérská třída a kromě daných max. rozměrů se stavitel může dost vyřádit.

Z uvedených příčin bude dále sled fotografií, pořízených přímo během stavby uveden bez plánku. Z fotek je (doufám) dobře vidět jak stavba postupovala. Plánek totiž neexistuje, díly byly kresleny přímo na prkénka balsy měkkou tužkou, pravítkem a křivítkem (s tím, že „pak někdy” se to nakreslí), bočnice byly ořezány až po nalepení na dno a palubu. Modelářsky se tak lze docela hezky vyřádit.

Trochu zmatečné (od stavby uplynuly tři roky, a za tu dobu se mi po stole přehnalo množství jiných modelů, většinou letadélek…) poznámky ke stavbě:

Balsa vyhoví středně tvrdá („standard”), na ploutev i tvrdší. Boky svádějí použít měkkou, ale to se nezdá být dobrá volba: při závodech je často tlačenice a o ťukance není nouze, zvláště pokud je na vodě současně ještě nějaký rychlík... Plachetnice s proraženým bokem se poměrně rychle potápí a naděje na vylovení bývá dost nejistá, pro okolostojící je to ale, vzhledem k české povaze, celkem vděčný biograf.

Na dno, palubu, zrcadlo žebro a ploutev byla použita balsa tl. 3 mm, na obšívku (boky) potom 2mm.

K lepení bylo použito vteřinové lepidlo: po usazení dílů do požadované polohy a zajištění polohy špendlíky se skleněnou hlavičku (jsou tenčí než obyčejné), nebo geniálních špendlíků z produkce bývalé firmy Modela se kápne na spoj podle potřeby jedna nebo několik kapek. Špendlík, který „chytí” vteřiňák nebo epoxy, se nejlépe uvolní pootočením, podle potřeby i kleštěmi a v nejhorším i ohřátím hrotem pájky. Lze samozřejmě použít 5minutové epoxy, nebo i acetonové (ale nesmrštivé) lepidlo z produkce UHU (používám Hart), nebo Bizon. Ale s vteřiňákem jde stavba velice rychle a velmi zjednodušší impregnaci a lakování hotového trupu, viz dále. Tradiční Kanagumgum ze současné (pravděpodobně) domácí produkce je, na rozdíl od původního (nehledě na cenu – u místního cizokrajného obchodníka jsem jej spatřil už za 70 Kč) zřejmě tak ekologický, až je nepoužitelný na stavbu – po uschnutí lze díly zase rozebrat bez poškození, což se příliš nehodí.

Spojení balsa – překližka nedrží skoro vůbec a balsa – balsa se mi po asi půl roce doslova rozsypalo. Alchymistickou radu, naředit jej čistým acetonem (údajně trochu naleptá balsu) 1 : 1 jsem nezkoušel, možná sice funguje, ale vyjde to nakonec dráž, než tuba UHU nebo 20g balení vteřiňáku (kvalitního třeba od firem Pecka, Pelikán, Hořejší, HVP, ne pidituby 3g bůhvíjakého výrobce!) a ještě ho hromada zbude, oboje okolo 50 Kč.

Na balast pro Footy, na rozdíl od větších plachetnic, kde je většinou potřeba odlévat z olova, se dá dobře použít „bomba” na sumce cca 250 – 350 g, cca polovina hmotnosti lodě. Existuje i vhodnější (kapkovitý) tvar, ve většině rybářských potřeb podle místního dodavatele. Úprava spočívá v ovinutí režnou nití, jejím zajištění vteřinovým lepidlem a usazení na ploutev, zajištění správné polohy stejným lepidlem a následně prosycení spoje a nitě epoxidem (vhodnější je 15minutový) – po nátěru epoxidem udržujeme pryskyřici nakláněním ploutve a přihlazováním prstem, aby nestékala, než začne želatinovat. Trocha tělocviku může takhle ušetřit práci broušením. Prodávané „bomby” mají většinou v ose otvor, do kterého lze zasunout např. drát do jízdního kola a navlékat na něj další připravený balast při zajíždění. Bude asi vhodné začít koupením „bomby”, dokud je z olova, než zase nějaký geniální ekolog vymyslí pro rybáře závažíčka např. z betonu.

Ploutev byla vytvořena jen zakulacením hran balsového prkna šíře 80 mm, a profil rovná deska by bylo, s ohledem na lepší stoupavost, lépe nahradit kapkovitým profilem, cca jako NACA 009 na kormidla letadel.

Spoje paluby, dna, obšívky boků a ploutve ještě po vybroušení a opatrném odsátí prachu vysavačem přelepím zevnitř trupu pětiminutovým epoxy, z kterého lze pomocí speciálně tvarovaného vlastního prstu vytvořit i přechod mezi dnem a ploutví, i trubkou osy kormidla.

Instalace serv, přijímače a akumulátoru je výhodné rozvážit ještě před přilepením obšívky boků, resp. jednu stranu si ponechat nepotaženou pro tento krok a dokončit až po vyzkoušení umístění serv a spol., a ne, jako autor článku (je to pak dobrý tréning na stavbu lodí v láhvi jejím hrdlem) řešit instalaci až na hotovém trupu. Zbývající volný prostor bude vhodné vyplnit výřezy z polyuretanové pěny (pružné obaly elektroniky). Pěnový polystyren není příliš vhodný – drží vlhkost.

I když se to nezdá, doslova kličkovaná je s umístěním krátké antény přijímače v pásmu 2,4 GHz tak, aby byla co nejdál od kovových předmětů (serva, táhla, akumulátory), a co možná nad vodní hladinu v malém prostoru Footy. Nakonec jsem anténu umístil těsně pod palubu (a kupodivu, zřejmě vlivem mikrovlnné magie, to zatím funguje). Vliv na dosah mají dielektrické vlastnosti materiálu v oblasti centimetrových vln v okolí antény. Ze zkušeností nelze na palubu použít uhlíkovou tkaninu, ale i folie s metalizovaným kovovým povrchem mohou signál značně zatlumit. Balsa (suchá) s lakem naštěstí funguje dobře, ale stříbrná nebo bronzová barva by mohla vadit a je nutná zkouška dosahu. Vhodnější by byl v tom případě asi jakýsi slepý komínek z PSH trubky s anténou na zádi tak, aby nepřekážel plachtě.

S anténami souprav na nižších pásmech KV a VKV (27 a 40 MHz) je to snazší – vyvedeme je poblíž osy otáčení stěžně (a utěsníme) a upevníme na vrchol stěžně, nevadí ani uzel na konci stěžně (radiotechnici prominou). Hlavně nesmí během jízdy spadnout do vody... Zkrácení bude nejspíš nutné, odstřižený kus původní antény je vhodné uložit s poznámkou k čemu patří do krabice k vysílači apod., může se časem hodit. Před první jízdou se vyplatí zkouška dosahu alespoň přes rybník, a to i na 2,4GHz, jistota nade vše, voda je většinu roku studená.

Osa vyváženého oplachtění (balance rig) je z drátu do kola motocyklu se závitem M3 na konci. Otáčí se v matici z mosazi (před jízdou vtlačím trochu silikonové vazeliny pro rybáře), vtlačené a zapájené do dolního konce mosazné trubky 6/5 mm. Do horního konce trubky dlouhé asi 50 mm je vtlačena a zapájena druhá matice z mosazi, se závitem „upraveným” kulatým jehlovým pilníkem tak, aby osa oplachtění spolu s plachtou šla nasunout a několika otočeními částečně zašroubovat do spodní matice. Je tak zajištěná proti vypadnutí. Nutná je souosost matice a závitu osy, musí se otáčet lehce, nutno usadit do správné polohy před zapájením. Po řádném odmaštění acetonem by bylo možné matice i zalepit epoxidem nebo i vteřińákem za pomoci aktivátoru a event. mikrobalonů.

Finální úprava paty stěžně spočívá v usazení takto vytvořeného ložiska v zapájení nebo i zalepení do příruby z Cuprextitu (zhotovíme dvě stejné a svrtáme je), nebo i laminátu (v případě lepení epoxidem) tloušťky asi 2mm. Druhá příruba bude zevnitř trupu. Ve středu bude osa otvoru pro trubkové ložisko stěžně), asi 15 mm před ní bude otvor průměru 4,1 mm pro šroub M4x12, kterým budou obě příruby staženy s palubou. K tomu účelu na vnitřní přírubu, resp. její spodní stranu, připájíme nebo přilepíme mosaznou matici M4.

Na horní přírubu ze strany k palubě přilepíme pěnovou gumu o tloušťce 1 mm. Celek je pak možné v oválném otvoru, správně česky nazývaném šlic, v palubě posouvat, případně podložkami naklánět při trimování hotové plachetnice. Operaci je vhodné provést s vyříznutou palubou ještě před lepením trupu.

Kormidlo s výhodou zhotovíme z desky PSH polystyrenu přilepením hrubých výřezů na do L zahnutou a rozklepnutou osu kormidla vteřinovým lepidlem a po ztuhnutí lepidla vybroušením do požadovaného tvaru. Výhodné je, když kormidlo plave, vzduchová komůrka uvnitř se neztratí. Spoj musí vydržet hrubší zacházení. Na ovládání kormidla je výhodné mikroservo, které umožní vychýlení kormidla při vypnutém přijímači, jinak může dojít při manipulaci s lodí k očesání převodů serva. Používám Sg90, nebo lépe HK17138 (RC servis).

Trubka osy kormidla byla zhotovena z trubičky 4/2 mm (na fotce černá), používané při výrobě splávků pro rybáře (v minulosti vyžebrána u výrobce), vyhoví dobře i kousek lanovodu nebo i mosazná trubka 3/2 (ale ta váha). Osa kormidla je u originálu z nerezového svářecího drátu 2 mm. Při montáži je nutné potřít osu silkonovou vazelínou, a tak utěsnit!

Páka kormidla je na průměr 2 mm z produkce MP Jet. Inbus červ M3, součást páky, vyšroubujeme a potřeme silikonovou vazelínou (občas může být potřeba jej povolit, a když nenamazaný zaroste do duralového tělíska páky, je to marná snaha…)

Táhlo kormidla mezi pákou a servem je z nerezového svářecího drátu průměru 1 mm vylepšené W klikyhákem, umožňujícím případné přihnutí a tak nastavení správné délky – cílem je maximální výchylka kormidla na obě strany. Po ohnutí „Z” zakončení nezapomeneme srazit hrany na koncích táhla vzniklé po odskřípnutí štípačkami – při event. opravě a ve spěchu se na to zapomene a nezabroušený konec táhla spolehlivě roztrhne prst.

Hotový trup zbavíme pokusně instalovaných dílů. Outorové hrany (hrana dno/boky) asi do poloviny délky trupu mírně zaoblíme (pozor na probroušení), od poloviny vybrousíme do ostré hrany (přechod bude plynulý). Ponechání ostrých hran na přední polovině trupu by způsobilo tupé reakce na kormidlo.

Trup v této fázi je možné upravit barevně lihovým mořidlem a to ještě před nátěrem. Outorové hrany lze po event. namoření vytvrdit nanesením vteřinového (řídkého) lepidla. Následovat bude nátěr vnitřního prostoru i vnějšku nitrem C1037, zředěným asi 1 : 4 ředidlem C6000. Zajistí se tak přílišné vsakování dalších vrstev.

Trup, lepený vteřinovým lepidlem a epoxy, můžeme opatrně vylít bezbarvým nitrolakem, nechat odkapat a vyschnout. Lepený acetonovým lepidlem by se však s největší pravděpodobností rozlepil a na tuto operaci bude nutné použít syntetický, olejový lak, nebo epoxidový lak, lépe po předchozí zkoušce lepidla, použitého k lepení trupu.

Originál byl natřen z vnějšku ještě dvěma vrstvami C1037 (Pragolesk), po předchozím stržení chlupů z vnějšku trupu papírem Watterproof zrnitosti 400 až 600. Následný nátěr, konečný, byl proveden syntetickým S1000 a po asi 14 dnech vyleštěn tekutým voskem na karoserie aut. Tenhle lak se ale zdá, že moc „nejede”, lepší bude zřejmě použít nějaký polyuretanový lodní lak. Na dospělých plachetnicích (třeba třída Cadet) překližkové stavby se používá směs epoxidového laku s grafitem, po vytvrzení lehce obroušený, nebo polyuretanový nátěrový systém. Prostě lak, který vodu odpuzuje: kapka na povrchu se scvrkne do kuličky a povrch nesmáčí.

Zde je prostor pro výzkum dost široký. Po impregnaci trupu by možná šlo použít i nažehlovací folie na křídla leteckých modelů (polyesterová folie). Jakýkoliv nátěr ale nesmí propouštět vodu – došlo by prakticky ke zničení trupu.

Provedení plachty je patrné z fotografie. Drát do kola motocyklu, který tvoří osu plachty, je ohnut v přední části šikmo vzad, cca pod uhlem 70°, a na něj nasunuta laminátová, nebo lépe uhlíková, trubka 5/3 a zalepena epoxidem. Druhá trubka stejného průřezu tvoří ráhno, a s dopředu ohnutým úsekem drátu je spojena smršťovací elektro špagetou. Po smrštění ohřátím plamenem nebo horkovzdušnou pistolí je pojištěna několika kapkami vteřinového lepidla. Na ráhno je nasunuto závaží cca 20 g – nutno vyzkoušet s kompletní plachtou – a posouváním plachtu vyvážit tak, aby v poloze na boku se mírně převažovala ráhnem pod rovinu. Přesně se to doladí při zajíždění tak, že i mírný vánek dokáže plachtu nastavit ráhnem od větru. Polohu závaží jistí páska Temflex.

Veškeré kování na oplachtění je naohýbané z nerezového svářecího drátu průměru 0,8 mm, upevněné smršťovací špagetou a pojištěné vteřiňákem. Svářecí drát v článku uváděných průměrů byl zakoupen u firmy Svařovací technika Chobola.

Na plachtu byla použita jakási obalová folie na vánoční dárky, bandážovaná páskou Temflex 3M (po třech letech stále stabilně drží), plachta ale představuje značně velký prostor k experimentům. Použít se dá s úspěchem i metalizovaná termofolie z autolékárničky (vynalezl Tomáš Ciniburk, a jede mu to opravdu dobře). Vhodná je i tkanina na padáky nižší gramáže.

Všechny napínáky a závěsy musí spolehlivě držet v nastavené poloze. Pro experimentování s plachtami je vhodné nastudovat články ve starších časopisech Modelář, RC Modely a RC revue, případně příručky pro jachting.

Na oplachtění by nemělo být nic, co se dokáže při kolizi zaháknout do druhé lodě (s úspěchem vyzkoušeno) – vznikne tak neovladatelný nemohoucí dvoustěžňový stroj, který je nutné dopravit na břeh násilím, k obveselení ostatních soutěžících.

Nastavení plachty je řešeno přímo pákou serva, na Footy stačí 4kilové, ne ale mikro – jsou tam poměrně velké síly a při obratu ve větru i rázy. Rozhodně při závodech nikdo nemyslí na to, jak moc ostře může přitáhnout plachtu a podobně, prostě „za to vezme”.

Použitá finta pochází ze stavebnice trimaranu KRAB, v hluboké minulosti vyráběného firmou JF Model hobby, se pro jednoduchost velmi osvědčila. Servo ale musí opravdu dobře držet, zvláště při obratu typu halsa (klička) v silnějším větru je ráz velký (v uvedeném trimaranu délky asi 600 mm došlo k vytržení 5kg serva). Průchod krátké otěže ze silonové pletené šňůry průměru asi 1,5mm palubou je z kousku bowdenu, hrany je nutné srazit v ruce vrtákem a zaoblit – otěž nesmí drhnout. Musí umožnit ovládání o 90°, a díky přehození tedy 180° (od utažené otěže na „ostře proti větru” až po „na zadní vítr”). Použité servo Corona CS238MG zatím tři roky drží.

Páka na ose oplachtění je z původní produkce Modely, v současné době ji vyrábí MS Tupesy. Páku od MP Jet lze použít (je lehčí), ale pokud předpokládáme častější demontáž plachty, páka MS Tupesy má náboj ocelový a závit (samozřejmě namazaný silikonovou vazelínou) tedy vydrží časté razantní dotažení déle. V obou typech je dobré použít místo červíku šroub Inbus M3x10, nebo alespoň křížový. Oba uvedené typy je potřeba převrtat na průměr 2,9 – 3,0 mm. Na ose se vyplatí opatrně vybrousit v místě dosednutí šroubu malou plošku – i při mírném uvolnění lze plachtu ovládat. Pokud tento spoj povolí, nezbývá, než se vydat k návětrnému břehu, kam se po čase neovladatelná loď (snad) doplácá. Silonová šňůra, tvořící otěž, je po seřízení zakončena uzly, zajištěnými zakápnutými lepidlem.

Hmotnost Woodyho vyšla na 500 g bez akumulátorů. Rozumná kapacita aku je cca 2200 mAh v NiMh článcích velikosti AA je za cca 100 gramů, pro tvrdé povahy (a pokud není zrovna uragán) stačí i na dvouhodinovou rozjížďku 900 mAh velikosti AAA, co možná nejtvrdší, tedy s velkým dovoleným odběrem proudu (Sanyo, VARTA), ty jsou za 50 gramů (nedoporučuje se ale často „rudlovat” kormidlem, což je ale beztak při závodě zakázané). Pro tuning lze kvůli nízké hmotnosti využít i napájení z článku Li-pol nebo Li-ion (třeba z vyřazeného mobilu) a měniče na 5 Voltů. Akumulátor musí mít své pevné místo co nejníže, nejlépe v těžišti a nesmí cestovat podle náklonu lodě ani podélně, ani příčně.

Celkově se vyplatí přístup ke stavbě jako když v té lodi pojedu sám a musím se dostat vždycky na břeh, zvláště instalace je nutné provést pečlivě, žádný díl RC soupravy nesmí volně plandat trupem nebo dokonce serva čímkoliv, kromě páky, pohybovat (kabely serv a zdroje). Polohu vypínače vypnuto označit! Ostatně nejspolehlivější vypínač je žádný vypínač, rozjížďky při závodech trvají běžně dvě tři hodiny, kdy je loď stále ne vodě, a tak vynechání nemusí vadit.

Vzhledem k tomu, že při závodech jede obvykle 7 – 10 lodí, je nejpohodlnější v současné době použít soupravy v pásmu 2,4 GHz, kdy není potřeba řešit kanály. Nutný minimální dosah bude okolo 150 metrů na vodě, stačí i jednoduchá souprava.

K ovládání serva plachty vyhoví nejlépe u většiny souprav 3. kanál plynu, pro servo kormidla obvykle 1. kanál křidélek nebo 4. kanál směrovky. Správně vytrimovaná loď musí jet přímo, na event. korekce by měl stačit rozsah trimu u kniplu vysílače. Plnou výchylku kniplu využijeme jen při obratu a kličce, případně stání na místě půlobloučky na čáře startu.

Každý zbytečný pohyb kormidlem způsobuje zpomalení.

Přeji dobrý vítr do plachet! Mirek Filip