USS San Francisco (CA-38) (Stránka 2 z 2)

Dík za zajímavé odkazy. Ty polské plány jsou mi povědomé, něco z toho jsem vídal v Praze v knihkupectví Krakatit (ovšem nevím zda skutečně plány, nebo jen monografie). Z tuzemských zdrojů znám toto https://modelarskeplany.webnode.cz/ Několik z nich jsem loni získal v modelářském bazaru. Jinak spíš spoléhám na vystřihovánky.

Trupy jsou nádherné, ale přiznám se, že jsem nad takovými možnostmi nikdy vážně neuvažoval (odrazovala mě cena a zahraniční nákupy). Spíš spoléhám na vlastní síly a předem akceptuji horší kvalitu (beztak nemám ambice na pěkné makety). Pokud bych však někdy chtěl postavit nějakou velkou a pěknou loď, byla by to zřejmě jediná reálná možnost.

Pravda, že cena je relativní, toto ještě není tak hrozné. Narazil jsem i na mnohem dražší, ale to již zřejmě byly celé stavebnice. Vlastní stavba také spotřebuje nějaký materiál, plus práce a čas versus kvalita výsledku. Ovšem i to patří k modelařině a osobně chci kromě využívání polotovarů též zkoušet tvořit od základů. S horší kvalitou se přitom prostě počítá. Však neaspiruji na špičkové makety, ale spíš mám za cíl zkoušet svoje modely oživit dalšími funkcemi (včetně pyrotechniky což se s propracovanými detaily příliš neslučuje). Na pěkný vzhled mám kity. S využitím profi vyrobených trupů shledávám ještě jednu potíž. Když by byl trup špičkový, slušelo by se ho doplnit též nástavbami srovnatelné kvality, jenže toho se obávám nejsem schopen.

září 2018

Konečně se podařilo pořídit kvalitnější fotky za lepšího osvětlení (z jízd v Praze na Proseku a doma na Vysočině). Při druhé ze zmíněných plaveb navíc neplánovaně došlo k důkladným zatěžkávacím testům plavebních schopností mini křižníku. Potíže totiž dělal nárazový vítr. Na klidné hladině byla plavba bezproblémová a bezpečná jako předtím v létě. Když se však hladina rozvlnila, bylo to již nervóznější, přičemž v jeden okamžik málem došlo ke katastrofě. Při prudkém bočním poryvu se loď nebezpečně naklonila, až se voda přelévala přes palubu. Naštěstí přídavné závaží prokázalo svou hodnotu a loď se dokázala sama narovnat a bezpečně dostat ke břehu (dovnitř přitom zateklo minimálně).

Jinak nelze než zopakovat dřívější závěry ohledně použitelnosti mini modelů a budoucích plánů. Kity případně jiné malé loďky sice chci stavět i nadále, avšak těžiště svého zájmu nyní obracím směrem k větším rozměrům. Nechci se hned pouštět do vyložených obrů (taková stavba by zřejmě byla nad mé současné možnosti), spíše vyznávám cestu postupné evoluce. Nicméně již nechci déle vyčkávat a ještě letos mám v plánu nějakou trochu větší loďku rozestavět (trup experimentálního parníku nepočítaje).

Dík za uznání, sám jsem se svým posledním výtvorem velmi spokojen. Přitom jsem se nepokoušel o žádná vylepšení a úpravy (viz. tvoje korveta). Naštěstí je ta stavebnice poměrně slušná a nevykazuje žádný do očí bijící nesmysl (alespoň co je mi o těch křižnících známo). Detaily neřeším, stejně nejsou s odstupem pár metrů patrné a loď vypadá při plavbě hezky tak jako tak. Potom prostě schází motivace se s něčím piplat. Z některých fotek mám dojem, jako by se nejednalo jen o model, ale o válečný záběr skutečného křižníku. Což mi ke štěstí plně stačí.

Dvoustovky od Trumpeteru znám, nějaké jsem viděl v pražském MPM (kde jsem v minulosti nakoupil většinu mých kitů). Zatím se mi však do nich vzhledem k ceně nechtělo. Rovněž omezený okruh těch nejprofláknutějších lodí (viz. dřívější diskuze). Ovšem nikdy neříkej nikdy, uvidí se časem. Momentálně zůstávám u třistapadesátek a již mám něco nového do zásoby (bitevní, tedy nehrozí potíže jako s křižníkem). Ale víc zatím nechci prozrazovat, až na to přijde řada (nejdřív příští rok). Kromě nákupu nových stavebnic sleduju inzeráty na bazaru, občas se objeví něco zajímavého za dobrou cenu.

červenec 2019

Po roce od dostavby modelu křižníku San Francisco jsem přistoupil ke změně pohonného akumulátoru. Jak jsem totiž loni uvedl, při použití původního (standardní lionka velikosti 18650) jsem byl nucen v zájmu dostatečné stability loďku přetížit několik mm nad vodorysku. Přitom bylo nutno aplikovat závaží pod kýl přichycené magnetem. Čímž se podařilo dosáhnout solidních nautických vlastností a bezpečně vyplout, nicméně jsem s daným stavem nebyl zcela spokojen. Externí závaží je sice řešení efektivní, avšak nemaketové a rovněž přináší jisté komplikace (nutná obezřetnost při plavbě na mělčině). S tím se ovšem bude třeba natrvalo smířit, jiný způsob jak kompenzovat příliš hmotné nástavby na štíhlém subtilním trupu zřejmě neexistuje. Nadměrný ponor by však podle všech úvah vyřešit šlo. Ne že by to byla tak zásadní vada, na vodě to od pohledu prakticky není znát. Nicméně bych přeci jen preferoval maketový ponor a také mi nedodávala klid nepatrná výška volného boku uprostřed a na zádi (zvýšené riziko nabrání vody na palubu). Bylo zřejmé, že při vhodném uspořádání balastu by šlo pozici těžiště zachovat i při nižším ponoru. Znamenalo by to ubrat nadměrnou zátěž v trupu (akumulátor) a namísto toho přidat zátěž pod trupem (přídavné závaží), případně posunout těžiště závaží hlouběji pod trup (viz. princip řešení u plachetnic).

K realizaci této myšlenky však bylo předně nutné sehnat vhodný lehčí zdroj. Přirozeně by se nabízelo sáhnout do bohatého výběru akumulátorů Li-Pol, ovšem ty já odmítám nejen z bezpečnostních důvodů. Loni na podzim se mi však podařilo objevit i nějaké miniaturní lionky, konkrétně jsem zakoupil velikost 14430, tedy o trochu kratší AA. Její hmotnost je ve srovnání s velkou lionkou cca poloviční a skromnější kapacita (600 mAh) pro daný účel postačí. Pro jistotu jsem ještě ověřoval maximální odběr pohonu (statické měření ve vaně) a dle předpokladů byla naměřena poměrně nízká hodnota (cca 0,6 A). Teoreticky by tedy bylo možné s modelem plout cca hodinu na plný výkon (tudíž při běžném plavebním režimu ještě výrazně déle), což ze zkušenosti nikdy reálně nevyužiji, ani při prostřídání více lodí sdílejících stejnou baterku. Případně mohu ještě dokoupit záložní akumulátor (cena příznivá).

Vlastní úprava modelu byla velice prostá, drobná modifikace ložiště akumulátoru a zvětšení přídavného závaží o další matičku (nyní již celkem tři) pro kompenzaci více vynořeného trupu. Výsledná bilance znamenala úsporu cca 15 g výtlaku a ponor se tak podařilo dostat do žádoucího stavu (horní okraj vodorysky). Stabilita byla ověřena ve vaně i při jízdě a chování plavidla bylo shledáno nezměněné proti stavu před popisovanou úpravou (z náklonu se loď bezpečně vrací, při prudkých obratech v maximální rychlosti se jen nepatrně rozkýve). S provedenou rekonstrukcí jsem tedy plně spokojen a doufám, že uvedená konfigurace již na modelu vydrží trvale. S uplatněním dotyčné malé lionky počítám rovněž pro další své miniaturní lodě, již postavené i budoucí.

Vypadá to pěkně čistě. Osobně bych olůvko ještě provrtal i s plechem a strčil tam pro zajištění nějakou tyčku.