Téma: Stavba trupu experimenty
V poslední době jsem provedl pár experimentů s metodami stavby lodního trupu, tak bych se chtěl podělit s výsledky.
|
Diskutujte s námi nejen o lodních modelech |
Nejste přihlášen. Přihlaste se, nebo se zaregistrujte.
MoNaKo DF » Stavba modelu » Stavba trupu experimenty
Stránky 1
Chcete-li přispívat, musíte se přihlásit nebo projít procesem registrace.
V poslední době jsem provedl pár experimentů s metodami stavby lodního trupu, tak bych se chtěl podělit s výsledky.
Pokrývání kopyta balzou
Zajímavou stavební metodu jsem objevil při brouzdání na internetu, nazval bych ji jako pokrývání. Spočívá totiž v polepování kopyta (polystyren, stavební pěna) drobnými kousky dřeva (překližka, balza) ve dvou vrstvách tak, aby se navzájem překrývaly a vytvořily pevnou skořepinu. Ta se následně obrousí z hrubého tvaru do požadovaných křivek, olaminuje a kopyto se odstraní. Touto myšlenkou jsem se inspiroval k otestování odvozené kombinované metody.
Polystyrenové kopyto jsem okašíroval novinami a hnědou papírovou lepicí páskou. Vzniklý povrch jsem polepil za pomoci Kanagomu destičkami 2 mm balzy. Takový postup je snazší než plaňkovat kostru balzovými proužky, ovšem výsledek pochopitelně není tak kvalitní. Posléze jsem trup vybrousil do hladka, zatmelil případné spáry (polyesterový tmel) a kopyto odstranil. Vznikla tak tuhá skořepina, jejíž zhotovení nevyžaduje tolik času jako při samotném kašírování (pro dosažení dané tloušťky a pevnosti) a tolik speciálních dovedností jako při samotném laminování. Hotový trup jsem nakonec impregnoval epoxidem, což mělo za následek jeho patrné zpevnění (předtím ještě skořepina znatelně pružila). Při ostré stavbě modelu by bylo vhodnější trup rovnou olaminovat (nejlépe z obou stran), nebo alespoň potáhnout papírem, aby se vytvořil pevnější oboustranný sendvič a balzová vrstva byla z vnějšku chráněna před mechanickým poškozením.








Plaňkování pomocí EPS
Klasické plaňkování je tradiční osvědčená metoda stavby trupu lodních modelů. Má své výhody a dává kvalitní výsledek, nicméně má též nedostatky v podobě náročnosti a pracnosti. Proto jsem se jí dlouho vyhýbal a volil raději subjektivně schůdnější postupy. Jsou mi známy experimenty, kdy byl na zhotovení plaňkovaného trupu použit místo dřeva deskový extrudovaný polystyren (xpron). Sám jsem se jimi inspiroval k provedení vlastního takového pokusu, neboť jsem si chtěl techniku plaňkování alespoň jednou vyzkoušet a na základě vlastní zkušenosti posoudit její subjektivní obtížnost a časovou náročnost. Na klasickou dřevostavbu jsem si stále netroufl, tak jsem zvolil alespoň náhradní řešení v podobě extrudovaného polystyrenu.
Na základní desku z 2 cm extrudovaného polystyrenu jsem narýsoval osu trupu a pozice žeber. Ta jsem vyřezal z 6 mm extrudovaného polystyrenu (Extrupor) a k pracovní desce je přilepil epoxidem za pomoci hranolků taktéž z EPS. Zalepil jsem kýl z dřevěné lišty a k prvnímu a poslednímu žebru přilepil kostru přídě a zádě. Vše opět pomocí pětiminutového epoxidu. Nyní jsem přistoupil k vlastnímu plaňkování. Nařezal jsem pásky z 6 mm Extruporu (vhodnější by byl tenčí, ale ten jsem neměl k dispozici) o jednotné šířce 1 cm. Začal jsem od paluby a postupoval směrem ke kýlu. Když se plaňky na krajních žebrech přiblížily ke kýlu, změnil jsem techniku a začal zaplňovat zbylý prostor směrem od kýlu k bokům. Plaňky jsem na styku s předchozími seřezával do šikma dle potřeby. Zbývající mezery jsem zaplnil drobnými klínky a přidal též poslední plaňky u paluby (zvýšená příď). Plaňky jsem lepil též pětiminutovým epoxidem. Vhodnější by bylo použít k lepení k sobě navzájem polyuretanové lepidlo, které vypění a zaplní spáry. Ty jsem musel následně zatmelit šlehaným tmelem. Příď a záď jsem vyplnil většími kusy EPS a opracoval. Následně jsem trup olaminoval dvěma vrstvami tkaniny 110 g/m2 čímž došlo k jeho výraznému zpevnění (předtím obšívka pružila). Ideální by bylo vylaminovat trup ještě zevnitř pro vytvoření velice pevného laminátového sendviče s polystyrénovým jádrem. Nakonec jsem trup odříznul z pracovní desky.
Práce šla poměrně rychle a dobře od ruky, nevyskytl se žádný vážnější problém. Pásky EPS jsou velice poddajné a kostře se přizpůsobily dobře, ani je nebylo třeba přichytávat pomůckami, stačila pouze ruka. Klasická dřevěná stavba by byla v principu obdobná, ale vzhledem k vlastnostem materiálů jistě časově podstatně náročnější a nejspíš by mi připravila nejednu horkou chvilku. Využití EPS ke stavbě modelu je zajímavé i z ekonomického hlediska. Jednotka plochy tohoto materiálu vychází výrazně levněji než u balzy či smrkových lišt.








Ahoj, práce je velmi pěkná, nemám co k tomu ani celkem co říci, ale jen jednu věc nechápu, proč je to tak složitě vyrobeno????Proč ta náhražka plaňky??? Chápu to asi jako starou školu, ovšem takto stavět trup je asi už opravdu stará škola... Já jsem stavěm též trup, 2,16m dlouhý a též jsem trochu experimentoval, ovšem neměl jsem zdaleka v úmyslu si práci ztížit, ale ulehčit, tak, aby trup byl co nejpřesnější, ale co nejrychleji vyroben.já bych se asi v tvém případě ohledně změn výroby zastavil u těch žeber, co máš z eps, ovšem Já bych použil toto pouze na žebra, a celou kostru, jelikož dodržet tvar bez kostry asi moc dobře nejde.
Poté bych vyplnil mezery polystyrenem a zbrousil.
Poté celou loď potáhl trhací tkaninou a až poté tkaninou asi tak 280 kepr.
Vlastě je to na našich stránkách klubu merrimack. Je tam můj popis a tento postup nedám dopustit.
Neříkám že je to dokonalé, ale zatím si myslím že jsem nic lepšího nevymyslel.
Kvalita je hezká, ale je to hrozně složité a stejný výsledek dostanu jednodušeji.
no ono jde také o pevnost a pokud se v lodích vyznáš určitě vzpomeneš na výrobu skutečných lodí metodou sendviče sklo - extruPS -sklo.
je to nejpevnější verze a zároven nejlehčí bez použití exoticismů jako uhlík či dural.
co se týče modelu na fotkách je to pěkné jen mi tam chybí právě ta vnitřní laminovaná vrstva, stejný postup jsem sem dával do galerie vlétě 2007 jako zkušební malý trup a to včetně toho lepení polyuretanovým truhlářským pěnolepem.Ten ve spárách vytvoří klínky sám i bez sešikmování planěk a celek je tak i vyztužen podélně , z čehož plyne i možnost vypustit některá nepodstatná žebra.
Merrimack:
Odpověď zní experiment. Když nic jiného, prostě jsem si chtěl techniku plaňkování aspoň jednou v životě vyzkoušet, nabrousil jsem se už dost. Nevím, zda tuto metodu někdy opravdu využiju při stavbě modelu, ale pokus ukázal, že je to proveditelné a životaschopné. Taky celkem rychlé, strávil jsem s tím pouze několik večerů, prostě srovnatelné s jinými technikami stavby, které jsem kdy zkoušel. Na rozdíl od překližky a lišt to jde s EPS pěkně od ruky, opravdu žádná velká námaha a zdržování. Nejotravnější na všem bylo řezání pásků EPS a míchání epoxidového lepidla, jinak práce odsýpá hezky rychle. Hrozné složitosti se opravdu týkají pouze klasické stavby ze dřeva. Výhoda planěk je v hezkých a přesných křivkách trupu. Při broušení jsem udělal zkušenost, že to nemusí být vždy tak snadné. Lehce se udělají hrby, vystupující žebra, místo plynulých křivek srovnání do roviny apod. Ale pokud nejsou mezery mezi žebry příliš velké a pracuje se pečlivě, jistě lze i tak zhotovit kvalitní trup. Zkoušel jsem to tak víckrát a nejspíš použiju i v budoucnosti, plaňky však mají stále co do sebe. Pokud se na výplň trupu nepoužije zrovna montážní pěna, je taky třeba počítat, že krájení polystyrenu na přesné rozměry a vlepování mezi žebra si též vyžádá určitý čas a námahu. Žádná stavební metoda není úplně jednoduchá a bez práce. Zmíněný postup stavby na vašich stránkách jsem si prohlížel. Jako stavba kopyta a následné laminování skořepiny myslím dobré a efektivní.
petr hájek:
Moje inspirace vzešla právě od těch tvých ukázek. Použití PU lepidla by bylo jistě šikovnější, akorát že mi doma zatvrdnul starý Purex a shánět nový se mi nechtělo, tak jsem to vzal komplet epoxidem. Jediná nevýhoda PU, že by se muselo delší dobu čekat na vytvrdnutí. S pětiminutovým epoxidem stačí jen napatlat, přiložit plaňku, chvilku přidržet a už to drží samo, ani nebyly třeba žádné uchytávací pomůcky. Ten trup je pouze pokusný, hotová loď z něj nebude. Kdybych takto někdy stavěl model, laminát bych zevnitř jistě dal. Alespoň při větších rozměrech. Trup na fotkách je však i se samotným vnějším laminátem pevný dost (délka cca 65 cm). Záměrem pokusu bylo postavit plaňkovaný trup z EPS. Důvod proč jsem se pustil ještě do jeho olaminování je několikerý. Jednak jsem chtěl vyzkoušet, jak moc se trup po olaminování zpevní, dále jsem si chtěl po delší době laminování opět potrénovat a dopotřebovat zbytek epoxidu. Na vnitřní laminát jsem už neměl dost chuti i epoxidu.
Experiment č. 2 - extruporová žebra (6 mm) potažená extruporem (u mně 3 mm), rádiusy vyplněné plným extruporem s následnou laminací, jsem použil už na třech lodních trupech (Pawlina, Jenis, TR ko). U Pawliny jsem odstranil pouze žebra a laminoval i zevnitř a vzniklý sendvič dal trupu neuvěřitelnou tuhost. Jen ta 3 mm obšívka dovoluje max. osovou vzdálenost žeber asi 60 mm. Jinak jeden trup (kopyto) cca. 12 - 15 hod. práce do laminace. Je pravda, že jinak to asi ani neumím.
přesně na toto, co tu píšeš, jsem už neměl nervy, jelikož žebra z překližky jsou k ničemu, když se náhodou netrefíš do tvaru, či žebra na plánu nesedí tak úplně přesně, pak je u překližky velký problém ji opracovat do správného tvaru.
Když sjem použil na žebra HEREX , musím říci, že celý tento problém byl pryč. Jelikož a herex se dá řezat třeba odlamovacím nožem viz foto na stránkách.
Když jsem potřeboval desky někde napojit či zvětšit, vzal jsem jen vteřinové lepidlo a desku přilepil k druhé(případ malého žebra)
Když jsem pak vyplnil mezery mezi jednotlivími žebry polystyrenem( stačí si odměřit vzdálenost od žeber a nařezat polystyren dle potřeb) pak jsem si jen polystyren mezi žebra nelepil, to jsem lepil epoxidem s bavlnou. Po zaschnutí na hrubo opracoval a to plátkem pily na železo. Poté postačí brusnej papír od 40 do 100 zrnitost. ovšem jak docílit pravidelné tvary? No jednoduše, když to budu brousit v ruce, tak to v životě nevytvořím tak, aby to za něco stálo, proto jsem si vyrobil takové dlouhé prkénečka, s různými rádiusy, na ně nalepil brus. papír a celý trup brousil pře prkénečko , přes to prkno jsem cítil, každou nerovnost na žebru, jelikož se ale herex dobře brousí, tak jsem vždy, v místě nepravidelnosti žebro obrousil a dotvaroval pro své potřeby.
Poté jsem si kompresorem celý trup ofoukal abych tam neměl ten jemný prach z polystyrenu a celý trup potáhl né žádnou lepenkou, ale trhací tkaninou, důvod je snad jasný, vnitřní strana po vydlabání by dopadla stračně, tedy takto po laminaci a následném zaschnutí stačilo vydlabat polystyren a žebra vybourat a pak jen trhací tkaninu odtrhnout a výsledek je dokonalý.
Nikdo možná si potrpí i na kvalitě modelu uvnitř, tedy hezký trup z vnitřní strany, tedy další rada.
Po odtržení tkaniny jsem celý trup nestříkal z vnitřní strany bílím gelcoaltem a na něj jsem nalaminoval jednu vrstvu tkaniny, myslím 110 nebo 80 g. Otázka zní proč?
Když trup z vnitřní strany nastříkam a budu to tak chtít nechat, trup bude za chvilku flekatý a hnustný, jelikož se barva odře, proto jsem ji překryl jednou vrstvou tkaniny, který nástřik vlastně chrání.
Ale toto už je trochu mimo a není to důležitě.
Merrimack:
Odpověď zní experiment. Když nic jiného, prostě jsem si chtěl techniku plaňkování aspoň jednou v životě vyzkoušet, nabrousil jsem se už dost. Nevím, zda tuto metodu někdy opravdu využiju při stavbě modelu, ale pokus ukázal, že je to proveditelné a životaschopné. Taky celkem rychlé, strávil jsem s tím pouze několik večerů, prostě srovnatelné s jinými technikami stavby, které jsem kdy zkoušel. Na rozdíl od překližky a lišt to jde s EPS pěkně od ruky, opravdu žádná velká námaha a zdržování. Nejotravnější na všem bylo řezání pásků EPS a míchání epoxidového lepidla, jinak práce odsýpá hezky rychle. Hrozné složitosti se opravdu týkají pouze klasické stavby ze dřeva. Výhoda planěk je v hezkých a přesných křivkách trupu. Při broušení jsem udělal zkušenost, že to nemusí být vždy tak snadné. Lehce se udělají hrby, vystupující žebra, místo plynulých křivek srovnání do roviny apod. Ale pokud nejsou mezery mezi žebry příliš velké a pracuje se pečlivě, jistě lze i tak zhotovit kvalitní trup. Zkoušel jsem to tak víckrát a nejspíš použiju i v budoucnosti, plaňky však mají stále co do sebe. Pokud se na výplň trupu nepoužije zrovna montážní pěna, je taky třeba počítat, že krájení polystyrenu na přesné rozměry a vlepování mezi žebra si též vyžádá určitý čas a námahu. Žádná stavební metoda není úplně jednoduchá a bez práce. Zmíněný postup stavby na vašich stránkách jsem si prohlížel. Jako stavba kopyta a následné laminování skořepiny myslím dobré a efektivní.petr hájek:
Moje inspirace vzešla právě od těch tvých ukázek. Použití PU lepidla by bylo jistě šikovnější, akorát že mi doma zatvrdnul starý Purex a shánět nový se mi nechtělo, tak jsem to vzal komplet epoxidem. Jediná nevýhoda PU, že by se muselo delší dobu čekat na vytvrdnutí. S pětiminutovým epoxidem stačí jen napatlat, přiložit plaňku, chvilku přidržet a už to drží samo, ani nebyly třeba žádné uchytávací pomůcky. Ten trup je pouze pokusný, hotová loď z něj nebude. Kdybych takto někdy stavěl model, laminát bych zevnitř jistě dal. Alespoň při větších rozměrech. Trup na fotkách je však i se samotným vnějším laminátem pevný dost (délka cca 65 cm). Záměrem pokusu bylo postavit plaňkovaný trup z EPS. Důvod proč jsem se pustil ještě do jeho olaminování je několikerý. Jednak jsem chtěl vyzkoušet, jak moc se trup po olaminování zpevní, dále jsem si chtěl po delší době laminování opět potrénovat a dopotřebovat zbytek epoxidu. Na vnitřní laminát jsem už neměl dost chuti i epoxidu.
Když sjem použil na žebra HEREX , musím říci, že celý tento problém byl pryč. Jelikož a herex se dá řezat třeba odlamovacím nožem viz foto na stránkách.
Když jsem potřeboval desky někde napojit či zvětšit, vzal jsem jen vteřinové lepidlo a desku přilepil k druhé(případ malého žebra)
Když jsem pak vyplnil mezery mezi jednotlivími žebry polystyrenem( stačí si odměřit vzdálenost od žeber a nařezat polystyren dle potřeb) pak jsem si jen polystyren mezi žebra nelepil, to jsem lepil epoxidem s bavlnou. Po zaschnutí na hrubo opracoval a to plátkem pily na železo. Poté postačí brusnej papír od 40 do 100 zrnitost. ovšem jak docílit pravidelné tvary? No jednoduše, když to budu brousit v ruce, tak to v životě nevytvořím tak, aby to za něco stálo, proto jsem si vyrobil takové dlouhé prkénečka, s různými rádiusy, na ně nalepil brus. papír a celý trup brousil pře prkénečko , přes to prkno jsem cítil, každou nerovnost na žebru, jelikož se ale herex dobře brousí, tak jsem vždy, v místě nepravidelnosti žebro obrousil a dotvaroval pro své potřeby.
no... jak to říct...
Jestli děláš žebra z Herexu a mezi to polystyrén, tak by mě moc zajímalo, proč tam ten herex vůbec dáváš....
Pro neznalé: Herex je podstatně křehčí a měkčí pro broušení než polystyrén. Pro přiblížení - je to stejný postup jako udělat žebra z balsy a mezi to strčit bloky lípy a tu vybrousit podle těch balsových žeber.... O smysluplnosti nechť si udělá obrázek každý sám.
Merrimack:
Brousitelnost žeber je věc dvousečná. Na jednu stranu se to hodí, pokud plán není přesný, či sestavení kostry dokonalé, že je možnost bezproblémového přibroušení vzniklého hrbu do hladké křivky. Na druhou stranu je to však nežádoucí, protože žebra mají představovat vodítko a oporu pro brusný nástroj, brousit se má pouze výplň kolem a vlastní žebro zůstat pokud možno netknuté. Jinak se v zápalu práce snadno probrousí nežádoucí propadlina (dle zákonů schválnosti zrovna tam kde bylo žebro v pořádku). Není třeba za každou cenu překližka, postačí i karton, jak to ukazuje SH na stavbě Granita.
Moc te´d nechápu co to tu je psáno, ale vím jen to, že je to neprostej nesmysl!!!
Měl jsic herex nikdy v ruce a pracoval sním???
Rozhodně ne, jelikož tvrdit že je herex je měkčí a křehčí je asi naprostá hovadina.
Herex je deskový materiál pro sendvič výrobu. Používá se jako výplň mezi laminát(sendvič)
je hůže brousitelný než polystyrén, což zabraňůje brobroušení žeber, při opracování polystyrenu mezi žebry.n Žebro zústane a polystyrén se obrousí.
jinak ještě pro neznalé, herex se dá i dobře tvrovat, fůzné radiusy atd, jen jde o to jak, je to jednoduché, postačí ho horkovzdušnou pistolí nahřát a okamžitě se dá profilovat.ne třeba do pravého úhlu, ale rádius se vytvořit dá.
Víborně se lepí vteřinovím lepidlem a pro přiblížení k nějakému materiálu mě zrovna nic nenapadá, ale je to hodně hustá penová hmota deskového materiálu, není problém koupit od 1mm třeba do 8 mm, snad i více..
Jinak žebra slouží pouze jako vodítko pro tvat trupu, jelikož už hodně dlouho dozadu jsem dříve trup vytvářel
pouze z polystyrenu, ale vytvarovat to je dost náročné a bez šablon asi problematické.
Tedy důvodem je jen vodítko, nic víc, je potřeba žebry vyrobit z takového materiálu, aby se dal opracovat a to dobře opracovat ale zárobeň vydržel při broušení polystyrenu, tedy herex je opravdu na toto vhodný...
Má jen jednu nevýhodu, je drahý, ale záleží kolik toho člověk potřebuje, pro obrázek cen stačí se mrknout na Havel compozites do sendvičového materiálu.
Merrimack napsal:Když sjem použil na žebra HEREX , musím říci, že celý tento problém byl pryč. Jelikož a herex se dá řezat třeba odlamovacím nožem viz foto na stránkách.
Když jsem potřeboval desky někde napojit či zvětšit, vzal jsem jen vteřinové lepidlo a desku přilepil k druhé(případ malého žebra)
Když jsem pak vyplnil mezery mezi jednotlivími žebry polystyrenem( stačí si odměřit vzdálenost od žeber a nařezat polystyren dle potřeb) pak jsem si jen polystyren mezi žebra nelepil, to jsem lepil epoxidem s bavlnou. Po zaschnutí na hrubo opracoval a to plátkem pily na železo. Poté postačí brusnej papír od 40 do 100 zrnitost. ovšem jak docílit pravidelné tvary? No jednoduše, když to budu brousit v ruce, tak to v životě nevytvořím tak, aby to za něco stálo, proto jsem si vyrobil takové dlouhé prkénečka, s různými rádiusy, na ně nalepil brus. papír a celý trup brousil pře prkénečko , přes to prkno jsem cítil, každou nerovnost na žebru, jelikož se ale herex dobře brousí, tak jsem vždy, v místě nepravidelnosti žebro obrousil a dotvaroval pro své potřeby.no... jak to říct...
Jestli děláš žebra z Herexu a mezi to polystyrén, tak by mě moc zajímalo, proč tam ten herex vůbec dáváš....Pro neznalé: Herex je podstatně křehčí a měkčí pro broušení než polystyrén. Pro přiblížení - je to stejný postup jako udělat žebra z balsy a mezi to strčit bloky lípy a tu vybrousit podle těch balsových žeber.... O smysluplnosti nechť si udělá obrázek každý sám.
Karton? No já nevím ,ale asi by mě v životě nenapadlo použít karton, je to nevhodný materiál, špatná práce sním, no nevím, jsem jen asi jiného názoru.
Jinak když jsem ten trup vytvářel, neměl jsem jediný problém s přebroušením žebra, herex vše vydržel, naopak jsem musel vzdy při úpravě žebra vzít nůž a žebro opatrně odřezávat v místě , kde vyčnívalo, pak jen trochu dobrousit hrubším papírem...
Jak jsem řekl, je to moje praxe, je to jen nápad a nikomu ho nevnuciji, jen doporučuji a to opravdu hodně!
Protože mám dost skušeností se stavbou trupů a celkově modelů a zatím musím jen říci, že špejle a překliže či podobné blbosti už nikdy nechci na lodi ani vidět, no vlastně na svích modelech nepoužívám vůbec dřevo, je to naprosto nevhodný materiál. Tedy na dnešní dobu!
Já do už finišuji se stavbou bitevní lodi Richelieu, tak jediné co je ze dřeva jsou dřevěné hranoly pro zesílení paluby, jinak jen plast a laminát!
Merrimack:
Brousitelnost žeber je věc dvousečná. Na jednu stranu se to hodí, pokud plán není přesný, či sestavení kostry dokonalé, že je možnost bezproblémového přibroušení vzniklého hrbu do hladké křivky. Na druhou stranu je to však nežádoucí, protože žebra mají představovat vodítko a oporu pro brusný nástroj, brousit se má pouze výplň kolem a vlastní žebro zůstat pokud možno netknuté. Jinak se v zápalu práce snadno probrousí nežádoucí propadlina (dle zákonů schválnosti zrovna tam kde bylo žebro v pořádku). Není třeba za každou cenu překližka, postačí i karton, jak to ukazuje SH na stavbě Granita.
Nic mi posílat nemusíš, herex mám a dělám s ním. Takže vím co píšu. Kdybys chtěl, tak Ti pošlu i vzorek ať ho máš v ruce :-)
A přibalím i kartón, ať máš i praxi a neodsuzuješ něco, co jsi nezkusil.
Já pracuji každý den s herexem a vidím ho téměř denně. tedy ale tvrdit, že je měkčí a křehčí než polystyren no to asi nebude tedy herex, ale hádat se tu nebudu, víme o co jde a to snad stačí.
Nic mi posílat nemusíš, herex mám a dělám s ním. Takže vím co píšu. Kdybys chtěl, tak Ti pošlu i vzorek ať ho máš v ruce :-)
A přibalím i kartón, ať máš i praxi a neodsuzuješ něco, co jsi nezkusil.
Že by tá záhada bola v mernej hmotnosti ?
http://www.kalinowscy.pl/herex.html
Jsem rád že jsi sem toto vložil, jelikož už se vše vysvětluje!!!
Oba myslíme téměř totéž, ale i tak něco jiného, herex který myslí SM je asi používán pro stavbu a podobně...
Sice je to stajný název, ale i tak se jedná o něco jiného.
já myslím herex používán do sendviče. Je vyroben pro laminování.
jedno vím jistě, ten stavební jsem viděl pouze v obchodě, jestli to bylo ono, ovšem to co myslím já je rozhodně něco jiného...vice odkaz http://www.havel-composites.com/shop/79 … -list.html
Že by tá záhada bola v mernej hmotnosti ?
http://www.kalinowscy.pl/herex.html
Tak abych si byl jistý, tak jsem to dneska vyzkoušel (Herex + PS) a je to jak rádio Jerevan.
Dotaz na Rádio Jerevan : Jde použít HEREX C70 hnědé barvy od Havla v tlouštce 3mm jako žebra mezi výplň z polystyrénu?
Odpověď: Ano, jde to použít ALE:
- při použití bílého kuličkového PS jde brousit ale velmi opatrně. Bílý PS je mírně měkčí než herex
- při použití extrudovaného PS (ten bez kuliček, homogenní, obvykle barevný) je tvrdost PS a Herexu srovnatelná a přibroušení žebra je víc než pravděpodobné
- povrch v okolí herexového žebra je po vybroušení velmi pěkný, nedochází k "vystoupení" žebra. Bohužel po přiložení šablony se zjistí, že žebro má mírně jiný rozměr.
Takže závěr pro mě - nevím, proč používat drahý materiál když stejnou službu vykoná i šablona nebo čára fixem zboku na PS (brousím až vyleze černý flek) anebo žebra z násobně levnějšího materiálu. Co se týče pevnosti kostry z herexu tak taky spíš nic než moc. Kreslí se na to blbě.
Na Hukvaldech v kroužku z Herexu stavěli pětistovky... Podle plechové šablony krájeli díly z H. nožem. Po slepení prosytili pryskyřicí. Stavba rychlá a OK.... Pak přišly závody a tu něco prasklo, tu se něco ulomilo,...problémy. A jenom proto, že nedali na něho tkaninu.
Herex je určený jako výplň pro kompozitní sendviče. Tam je vynikající. Ale jinde? Proč pořád každý používá materiály na věci na které nejsou určeny?....
Trochu mi to připomíná dvě malé deti co se hádají kdo má lepší lodičku.
Mě tu fakt příjde, že i nápady je sem na toto forum zbytečné vkládat, jelikož výsledek bude hádka,proč? No dokážu si na to odpovědět, ale to bych tu raději ani nepsal!
tady je fakt zbytečné cokoliv psát.
Merrimack:
Karton na kostru použít lze (viz. vystřihovánky), ale z pevnostních důvodů jen menší velikosti. Pokud se použije nikoli technika vyplňování předem sestavené kostry, ale postup dle SH Granita (sestavení předem vyříznutých bloků polystyrenu), nic podle mně nebrání použití i na větší trupy. Mně se s kartonem naopak pracuje velmi dobře (řezání, stříhání), žádný problém. Při broušení vydrží víc než polystyren takže úlohu žeber zastane dobře. Je to materiál snadno dostupný a laciný, akorát je třeba přemýšlet co zvládne a jaké jeho použití už je neúčelné či přímo nesmysl.
K tvému postupu nic zásadního nenamítám. Polystyren je jasný, Herex však neznám a jeho vlastnosti neřeším. Ať už je to s ním jakkoli, nejsem zrovna příznivcem exotických materiálů, dávám přednost spíš tomu co je laciné a snadno dostupné. I když ne vždy a za každou cenu (např. laminování s polyesterem či 1200 odmítám a radši si dám práci se sehnáním něčeho lepšího).
Proč by mělo být dřevo nevhodný materiál, vždyť se používá po generace. Že potřebuje na ochranu proti vodě impregnovat a laminovat je určitě nevýhoda, ale jinak není důvod ho zatracovat. Plast a laminát mají jasnou výhodu v odolnosti proti vodě, ale osobně se mi s nimi nepracuje tak dobře a tradiční materiály jako dřevo (včetně balzového) a papír mi sedí víc. Ovšem nevidím to tak vyhraněně, v praxi dávám přednost kombinaci různých dostupných materiálů.
Nemá smysl se přít, každý má své oblíbené materiály a postupy odpovídající jeho individuálním podmínkám. Nedá se univerzálně tvrdit co je nejlepší apod. Vždycky záleží za jakých podmínek a k jakému účelu.
Rozumné názory!!!
Já rozhodně nic nezartacuji, ale v oboru modelařiny, co provádím já, je potřeba jistá kvalita, kvalita taková, aby model vydržel opravdu hodně, jelikož pyrotechnika a déšť či jiné vlivy, působíci na model jsou opravdu v našem případě dost náročné.
Dřevo je spíše materiál který je otázkou průseru, jelikož voda a nejsou kamarádi! Tedy pak záleží, jak je použito, protože v opravdové lodě ze dřeva jsou jasné, ovšem bavíme se tu o modelech, kde jsou trochu jiné měřítka.
V čem máš pravdu je to,. že každý má rád nějaký svůj materiál, tedy já dřevo doslova na lodi nesnáším, dokonce i dřevěnou palubu, nedělám ze dřeva, ale pouze z imitace...
Často vidím modely, které už meji něco za sebou a jsou ze dřeva, no jen samí problém, nic víc, laminát je bez problému, plast též.
Tyto materiály maximálně pracují při větších teplotách, ale i v létě není tolik, aby to začalo nějak obzvláš´t pracovat, tedy vlastně bez chybné.
Je to věc názoruale asi více, je to věc také účelu...
Vložím se názorný příklad, není tomu ani tak dlouho a při odpalování pyrotechniky(své) jsem omylem najel na dělobuch, který už hořel na hladině, samozřejmě že výbuch pod lodí a trup na kaši, to byla stará škola stavby, loď je už starší a člověk se učí, toto se už nemůže nikdy stát, laminát by přežil i výbuch...
Exotika je asi teď na místě:
Na trup, který je na stránkách jsou dokonce použil carbon, pro nikoho moc drahé, pro nikoho jen dobře dostupné.
Ovšem výsledek v pevnosti je perfektní a dokonce přemýšlím že další lodě budu celé vyrábět z carbonu, alespoň ho použiju na jednu či dvě vrstvy...
ale je to už odbočení...
je to však použito pro účel, a na cenu tak nelze koukat.
Jelikož když lo´d která má i přes 2 m pak jezdí s více modely, tak rozjetý model v techto rozměrech je už pěkný kolos a při kolizi je celkem problém, jelikož když bude v trupu díra a loď půjde ke dnu, pak je veškerá eletronika v tahu, s větší pravděpodobností může alespoň být. tedy do modelu, kde je jen jedno servo na kormidlo a motor, nepotřebuji samozřejmě tolik investrovat.
Merrimack:
Karton na kostru použít lze (viz. vystřihovánky), ale z pevnostních důvodů jen menší velikosti. Pokud se použije nikoli technika vyplňování předem sestavené kostry, ale postup dle SH Granita (sestavení předem vyříznutých bloků polystyrenu), nic podle mně nebrání použití i na větší trupy. Mně se s kartonem naopak pracuje velmi dobře (řezání, stříhání), žádný problém. Při broušení vydrží víc než polystyren takže úlohu žeber zastane dobře. Je to materiál snadno dostupný a laciný, akorát je třeba přemýšlet co zvládne a jaké jeho použití už je neúčelné či přímo nesmysl.K tvému postupu nic zásadního nenamítám. Polystyren je jasný, Herex však neznám a jeho vlastnosti neřeším. Ať už je to s ním jakkoli, nejsem zrovna příznivcem exotických materiálů, dávám přednost spíš tomu co je laciné a snadno dostupné. I když ne vždy a za každou cenu (např. laminování s polyesterem či 1200 odmítám a radši si dám práci se sehnáním něčeho lepšího).
Proč by mělo být dřevo nevhodný materiál, vždyť se používá po generace. Že potřebuje na ochranu proti vodě impregnovat a laminovat je určitě nevýhoda, ale jinak není důvod ho zatracovat. Plast a laminát mají jasnou výhodu v odolnosti proti vodě, ale osobně se mi s nimi nepracuje tak dobře a tradiční materiály jako dřevo (včetně balzového) a papír mi sedí víc. Ovšem nevidím to tak vyhraněně, v praxi dávám přednost kombinaci různých dostupných materiálů.
Nemá smysl se přít, každý má své oblíbené materiály a postupy odpovídající jeho individuálním podmínkám. Nedá se univerzálně tvrdit co je nejlepší apod. Vždycky záleží za jakých podmínek a k jakému účelu.
Merrimack:
Citlivost na vodu je u dřeva jasná, ale to se dá ošetřit olaminováním. S pevností pokud vím nemají klasické dřevěné trupy problém (pokud jsou důkladně slepené) a pokud se přistoupí k olaminování, tak ani s odolností proti vodě a trvanlivostí. Co jsem se dočetl o podobných problémech, tak se to vždycky týkalo neolaminovaného dřevěného trupu. Alespoň co je mi známo.
Laminát je pokud vím velice stálý, odolný a trvanlivý, ale s plasty je to horší. Některé mohou skutečně měknout v teple, ale to může nastat leda při velkém přehřátí, třeba v parném létě v autě, jinak ne. Co je horší je jejich stárnutí. Plasty časem křehnou vlivem UV záření. Povrchová úprava a skladování v bedně bez přístupu slunečního světla proti tomu samozřejmě pomáhá.
Odolnost proti výbuchu je věc náležité pevnostní dimenzace. Dostatečně silná exploze by poškodila i laminát a naopak slabší vbuch můžou přežít i křehčí trupy.
2 m obr má pochopitelně patřičnou kinetickou energii a srážka může být nepříjemná. Opět to ale není pouze o materiálu, ale i o intenzitě kolize a patřičné dimenzaci konstrukce. Pravda že laminát jako mimořádně pevný a houževnatý materiál snese při identické tloušťce víc.
Každý používá to co umí. Je jasné, že ten kdo má třeba z práce přístup k laminovacím materiálům a technologiím to přirozeně využije i při stavbě modelů a nevidí v tom nic zvláštního. Pro jiného je to však exotika. Osobně jsem se k laminování dostal teprve před 3 roky a to jen díky ambici stavět poněkud větší a trvanlivější lodní modely, jelikož jsem pochopil, že bez laminování to nepůjde. Klasický sklolaminát je pro mně vrchol technologie a do specialit se pouštět nechci. Jediným krokem (z mého pohledu nutným a užitečným) bylo to sáhnutí po lepších laminovacích pryskyřicích, na místo tradičních náhražkových surovin s horšími vlastnostmi. Něco už jsem vyzkoušel a vím že obyčejné olaminování kopyta není nic extrémně těžkého. Potíže jsou, ale to platí pro každou techniku a dá se zlepšit praxí. Co mi ale pořád vadí, že je to taková špinavá upatlaná práce, co vyžaduje práci v dílně. Příliš se v tom nevyžívám, ale spíš omezuju na nutné případy. Z uvedeného je pochopitelné, že preferuju spíš stavbu trupu nějakou jinou metodou a s použitím materiálů, s kterými se mi lépe pracuje a následné vyrobení sendviče oboustranným olaminováním, než přímé laminování skořepiny z více vrstev tkaniny. Komu nedělá laminování žádný problém, asi není co řešit, nejlepší co může udělat. Akorát stále zůstává otázka optimální přípravy kvalitního kopyta. Tvůj postup je jedna možná cesta, jistě ale existují další.
No já se přiznám že když by mi před 3 lety nikdo řekl to co já tu píšu dnes, asi bych měl stejné názory...
Jak píšeš, že z práce kdy se laminuje denně se hodně použije i v modelařině je naprostá pravda, to co jsem se vše naučil v práci, myslím že bych asi nepobral bez této praxe za celý život, to se nebojít ani toto tvrdit, jelikož takové technologie a postupy co já používám v práci ale i doma jsou opravdu pro některé exotické, já pamatuji jen epoxid 1200 A 512, jinak jsem nic jiného nepoužíval..:o)
Jinak ohledně špinavé práce s laminátem je to též jen o praxi, ale myslím, že mi ani nepříjde, že je to nějak patlavé či problematické, ale obávám se že je to opravdu tou praxí z práce..
Rozlodně ale jediné co mohu napsat o laminátu a celkovém laminování je to, že jen doporučuji se o tomto oboru dozvědět více, na internetu je hodně článků a informací, je to opravdu hodně rozšířený materiál a já vlastně ani už nevím co nyvyrábím z laminátu, dokonce i auto si tunim carbonem a kevlarem...
jiné postupy samozřejmě jsou, ale jak jsem psal, každý má svoje názory na materiály a kažnému se líbí něco jiného a má jiné použití...
Merrimack:
Citlivost na vodu je u dřeva jasná, ale to se dá ošetřit olaminováním. S pevností pokud vím nemají klasické dřevěné trupy problém (pokud jsou důkladně slepené) a pokud se přistoupí k olaminování, tak ani s odolností proti vodě a trvanlivostí. Co jsem se dočetl o podobných problémech, tak se to vždycky týkalo neolaminovaného dřevěného trupu. Alespoň co je mi známo.
Laminát je pokud vím velice stálý, odolný a trvanlivý, ale s plasty je to horší. Některé mohou skutečně měknout v teple, ale to může nastat leda při velkém přehřátí, třeba v parném létě v autě, jinak ne. Co je horší je jejich stárnutí. Plasty časem křehnou vlivem UV záření. Povrchová úprava a skladování v bedně bez přístupu slunečního světla proti tomu samozřejmě pomáhá.
Odolnost proti výbuchu je věc náležité pevnostní dimenzace. Dostatečně silná exploze by poškodila i laminát a naopak slabší vbuch můžou přežít i křehčí trupy.
2 m obr má pochopitelně patřičnou kinetickou energii a srážka může být nepříjemná. Opět to ale není pouze o materiálu, ale i o intenzitě kolize a patřičné dimenzaci konstrukce. Pravda že laminát jako mimořádně pevný a houževnatý materiál snese při identické tloušťce víc.Každý používá to co umí. Je jasné, že ten kdo má třeba z práce přístup k laminovacím materiálům a technologiím to přirozeně využije i při stavbě modelů a nevidí v tom nic zvláštního. Pro jiného je to však exotika. Osobně jsem se k laminování dostal teprve před 3 roky a to jen díky ambici stavět poněkud větší a trvanlivější lodní modely, jelikož jsem pochopil, že bez laminování to nepůjde. Klasický sklolaminát je pro mně vrchol technologie a do specialit se pouštět nechci. Jediným krokem (z mého pohledu nutným a užitečným) bylo to sáhnutí po lepších laminovacích pryskyřicích, na místo tradičních náhražkových surovin s horšími vlastnostmi. Něco už jsem vyzkoušel a vím že obyčejné olaminování kopyta není nic extrémně těžkého. Potíže jsou, ale to platí pro každou techniku a dá se zlepšit praxí. Co mi ale pořád vadí, že je to taková špinavá upatlaná práce, co vyžaduje práci v dílně. Příliš se v tom nevyžívám, ale spíš omezuju na nutné případy. Z uvedeného je pochopitelné, že preferuju spíš stavbu trupu nějakou jinou metodou a s použitím materiálů, s kterými se mi lépe pracuje a následné vyrobení sendviče oboustranným olaminováním, než přímé laminování skořepiny z více vrstev tkaniny. Komu nedělá laminování žádný problém, asi není co řešit, nejlepší co může udělat. Akorát stále zůstává otázka optimální přípravy kvalitního kopyta. Tvůj postup je jedna možná cesta, jistě ale existují další.
jen na okraj poznámka ....
Né vždy je modernost a účelnost totožná s módou....příklad z praxe .....uhlíkový nosník vyvažovacích listů u mikrovrtulníku .
Originál z uhlíku vydržel jeden náraz a praskl za patřičného efektu tříštění a zapichování štěpin do měkkých tkání nedaleko stojícího ufona,(šlo o kulatinu 1mm průměru ), náhrada z klasické skelné kulatinky za 1/400 ceny se stejnou váhou a přesnotí už přežila 23 nárazů bez nejmenšího poškození....
tudíž o účelnosti používání mooooooodního uhlíku na modelařské aplikace mám nedá se říci pouze pochybnosti......:D
P.S. chápu jeho využití v aplikacích skutečnho leteckého či raketového podnikání, ale u modelu je to KRAVINA
obzvláště bez použití technologie pro jeho zpracování doporučené.....kolega jistě ví a používá je.
No nedá se nic jiného napsat než že souhlasím, jelikož uhlík je křehký, ale jen v jednou sejm jiného názoru, a to, že heli je trochu něco jiného, já osobně bych tomu také nevěřil, jelikož jsem vyráběl i carbon vrtuli 32x12 myslím.. a nemohu říci, že by byl problém,ovšem měl jsem spíše větší strach přesně co tu píšeš, že 10kusů vydrží, ale pak jeden se trhne a je průser, a kdo to odnese,??? No já samozřejmě, no tak sjem šel od toho, dokonce mám i video z testů vrtule..
Ale u lodí je to zase něco jiného, když ten materiál znáš, a víš co sním a jak ho zkokonalit, tak vydrží ještě více, uhlík je hlavně pro pevnost, ale už ne pro pružnost, nebo alespoň ne samotný, proto se kombinuje se sklem, které mu dadojí pružnost, no a pak v případě mixu, tedy uhlík a skolo, uhlík sklo, je materiál daloko odkolnější....!
Co se týče ale mě, myslím že uhlík je jen modní hit, jak píšeš, jelikož využití v modelařině je asi kravina, no ale i tak to lidi zajimá a prodáva se to.
Já ho používám, protože sním denně pracuji, tedy je to asi jen to, že sním pracuji. Ovšel mohu zase říci, že trup lo´dě je opravdu odolný, to se musí nechat...
jen na okraj poznámka ....
Né vždy je modernost a účelnost totožná s módou....příklad z praxe .....uhlíkový nosník vyvažovacích listů u mikrovrtulníku .
Originál z uhlíku vydržel jeden náraz a praskl za patřičného efektu tříštění a zapichování štěpin do měkkých tkání nedaleko stojícího ufona,(šlo o kulatinu 1mm průměru ), náhrada z klasické skelné kulatinky za 1/400 ceny se stejnou váhou a přesnotí už přežila 23 nárazů bez nejmenšího poškození....
tudíž o účelnosti používání mooooooodního uhlíku na modelařské aplikace mám nedá se říci pouze pochybnosti......:D
P.S. chápu jeho využití v aplikacích skutečnho leteckého či raketového podnikání, ale u modelu je to KRAVINA
obzvláště bez použití technologie pro jeho zpracování doporučené.....kolega jistě ví a používá je.
Stránky 1
Chcete-li přispívat, musíte se přihlásit nebo projít procesem registrace.
MoNaKo DF » Stavba modelu » Stavba trupu experimenty